Děti dnešní doby

11. listopadu 2012 v 17:54 | Flash |  Moje názory a postřehy
Tumblr_m3vs3ndrbg1qk1ou0o1_500_large

Nyní je rozhodně doba počítačů a techniky. Všechno jde závratnou rychlostí dopředu; komfort, úroveň života, technika, životní styl. A poslední dvě věci jdou ruku v ruce, a právě o tom bude můj článek.
Lidé narození v minulém století se mnou určitě budou souhlasit. My jsme si v deseti hráli venku na písku, chodili jsme ven, a když jsme se posadili počítači s tím veeelkým monitorem, byli jsme rádi, že se dokážeme přihlásit na e-mail a napsat si pár vět s množstvím gramatických chyb s kamarádkou odvedle, nebo si projet nějaké stránky o Witch nebo o Špionkách.
No a dnešní děti? Ať už v šesti, osmi nebo jedenácti letech si jedou na facebooku, odhalují internet, blogují "na vysoké úrovni", fotí se na facebook v duckface a věří, že to tak bylo vždycky, a že je to normální.
Ale děte...
 

Charakter člověka

31. října 2012 v 17:10 | Flash |  Moje názory a postřehy

Řekli byste o mně, že jsem vegetariánka, když nejím tuňáka?

Autumn fire

26. října 2012 v 13:27 | Flash |  Fotky
Ahoj! Přináším vám nové fotky, na kterých je podzimní tématika, a to především hřbitovní svíčky. Miluju je! =D
No nic.
Ani Photoshop nemám, takže jsem se prala jenom s online verzí a Photofiltrem, takže to podle toho taky vypadá =D.
Přesto doufám, že se vám budou fotky líbit :).
 


Recenze: Lovkyně snů - Procitnutí

16. července 2012 v 15:26 | Flash |  Knihy - recenze
Autor: Lisa McMann
Nakladatelství: Fragment, 2011
Počet stran: 216
Forma vyprávění: Er forma
Žánr: Fantasy
Anotace: Sedmnáctiletou Janie už nebaví, že se stále propadá ostatním lidem do snů, zejména pokud ten, komu se zdají, někam padá, ocitá se na veřejnosti nahý nebo sní o svých erotických tužbách. Janie se nemůže nikomu svěřit - neuvěřili by jí a mysleli by si, že je blázen. A tak žije se svou schopností jako s nechtěným prokletím, které neumí ovládat. Pak se jednou propadne do noční můry, z níž jí ztuhne krev v žilách. Poprvé není v něčí zvrácené duši jen pozorovatelem, ale i účastníkem..


Na začátek: Pokud si chcete knihu koupit, kupte si jí. Půjčte si ji v knihovně nebo přejte k narozeninám. Pak si jí přečtěte a potom teprve se vraťte k mojí recenzi. Nechci nikoho odradit, protože co člověk, to jiný názor a znám spoustu lidí, kterým se Lovkyně snů moc líbila. Já ale patřím do jiné skupiny, takže si nejdřív přečtěte knihu a pak teprve recenzi, protože bych velmi nerada někoho odradila :). Moje recenze je trochu z jiného soudku.

Na začátek, ne, že by mě kniha vyloženě zklamala, to ne. Vlastně jsem o ní příliš očekávání neměla, takže to bylo v pohodě. Navíc jsem si půjčila druhý díl v knihovně, takže jsem se rozhodla požádat o Lovkyni jako o recenzní výtisk.
První, co je zajímavé a originální je, že u každého odstavce je čas a datum, takže si můžete lépe představit, kde a kdy se právě Janie nachází. Já jsem si třeba vždycky myslela, že sen trvá jen chvilku, ale tady byla Janie uvnitř i několik hodin. Chudák to opravdu neměla moc lehké, když se propadla do snu na veřejném místě nebo podobně.
Co mi ale přišlo trochu nelogické bylo, že skoro všichni spali při vyučování nebo v knihovně. Já jsem teda ve škole nikdy neusnula, spíš jsem se přiblížila zombie stavu =D. Ale to mi až tak nevadilo, protože jak jinak by to autorka měla udělat, vážně nevím.

Co je ale naprosto hrozné je styl psaní. Vždycky jsem měla za to, že by autor měl pracovat s jazykem. A to by vážně měl, protože tahle kniha mi připomíná sloh desetileté holky. Nadjete tam opravdu spoustu holých vět, každá z nich na novém řádku. Jasně, autorka kladla třeba na věty kladla důraz, a tohle je ten "styl psaní na který si chvíli zvykáš", ale já jsem to prostě nepřekousla. Mrzí mě, že jsem si stěžovala nad tím, že L. J. Smith moc nepopisuje a píše jednoduše, ale proti tomuhle je to hotová J. K. Rowlingová.

391390_476217112406522_1124626755_n_largeMožná i proto jsem se neuměla do děje nějak hodně vžít. Myslím, že by to bylo zajímavé téma, kdyby to bylo lépe zpracované. I to, jak si Janie myslela, že sny jsou vzpomínky, nebo to tak autorka později podala, mi přišlo hloupé. Na to, že se do snů lidem propadá od osmi let, už si podle mě měla dávno něco o téhle tématice najít, nebo tak bych to alespoň udělala já. V tomhle mi dost neseděla, ale musím uznat, že jsem si vždycky říkala, komu se zase propadne do snu. Je dobře udělané, že je sen oddělený jiným druhem písma, takže ho snadno poznáte.

Ale když se tam objevila kapitánka, měla jsem už obočí opravdu hodně vysoko. Nepřišla mi reálná, ani trochu. Jako nějaká postavička z komixu, vyloženě groteskní. I celého Cabelovo vysvětlení situace mi přišlo docela absurdní. Prostě sloh desetileté holky, občas tak trochu i v ději...
Kniha je ale určitě vhodná pro slabší čtenáře, nebo pro lidi, co obecně moc nečtou. Já jsem asi zvyklá na větší slovní zásobu, delší souvětí a ne jednu jednoduchou větu za druhou. Knihu přečtete za dvě hodiny, a má poměrně velké písmo. Taky mě tam štvalo, že téměř v každé kapitole byl několikrát nový odstavec i když šlo o stejnou situaci a ten odstavec mi tam prostě neseděl.
426932_343008162443423_1170153413_n_large

Možná jsem měla smůli, že jsem knihu četla po Metro 2033, což je o hodně jiný šálek kávy, ale tady mi přišlo, že děj nebyl vůbec rozepsaný, situace byly řečené jako kdyby autorka popisovala postup vaření vody na těstoviny. Ale zase jsem se s knihou nepárala několik dní, to je rozhodně plus. Je to zkátka taková odpočinkovka, když si chcete vzít něco ke čtení na pláž, bude dobrou volbou.

Celkově musím dát 4/10. Mrzí mě to, ale tahle kniha mě vážně moc nenadchla. Pořád se ale určitě dá číst, není to nic, co byste znechuceně odkládali po první stránce, ale i k takovým Upířím deníkům to má stylem psaní hodně daleko, a to už je co říct. Něco takového jsem naposledy četla snad když jsem se učila číst. Chápu, že někdo si na tenhle styl psaní zvykl, ale já prostě ne. Kniha má ale spoustu fanoušků a kladných recenzí, takže se to může lišit člověk od člověka a klidně si můžete Cabela i Janie zamilovat :).

Ukázka oněch vět, při kterých jsem si málem rvala vlasy na hlavě:
Janie neví, proč vlastně ještě čeká.
Cabel jde k jejímu okénku.
Ještě pořád může ujet.
Cabel zaklepe.


Děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku.
Zdroj anotace: Fragment
Zdroj obrázků: weheartit.com

Recenze: Krásní Mrtví - Summer

4. července 2012 v 18:15 | Flash |  Knihy - recenze
Autorka: Eden Maguire
Nakladatelství: Fragment, 2012
Forma vyprávění: Ich forma (z pohledu Dariny)
Žánr: Sci-fi, fantasy, horor
Počet stran: 264
Anotace: Nejsou živí. Nejsou mrtví. Něco mezi tím.
Odhalí Darina včas temná tajemství, aby tak vykoupila duše Krásných mrtvých?
Po Krásných mrtvých není několik týdnů ani stopy. Darině se po Phoenixovi strašně stýská. Snad se vrátí a pomůže jí vyřešit tajemství další záhadné smrti. Je to už skoro rok, co byla Summer zastřelena v nákupním středisku. Podle všeho (a všech) se stala náhodnou obětí šíleného střelce… Něžná zlatovlasá hudebnice s andělským hlasem měla tisíce fanoušků, její píseň Neviditelný o neopětované lásce milovali všichni, nejen studenti ellertonské střední školy. Summer měli všichni rádi, všichni ji obdivovali… Darina musí Summer pomoci stejně, jako pomohla Jonasovi a Arizoně. Jinak její duše nikdy nedojde pokoje.
Neviditelná křídla tlučou, Krásným mrtvým hrozí nebezpečí a čas běží…

Toto je třetí díl v edici Krásní mrtví.

Na Summer jsem se těšila dlouho, stejně jako se teď těším na další díl. Krásné mrtvé mám celkově ráda, tahle série je originální a má něco do sebe.

Darina řeší vraždu své nejlepší kamarádky Summer, ale dostává se do nevýhodné situace: její vrah byl zřejmě jenom nějaký šílenec, který střílel naslepo. Tohle jsem docela prožívala s Darinou, ale já bych to na jejím místě vzdala, protože opravdu nebylo čeho se chytit, a Darina také střílela naslepo (já vím, blbé přirovnání =D). Ke konci už motala několik lidí přes sebe, ale co se mi moc nelíbí je, že to vlastně nikdy nevyřeší Darina sama. Vždycky se musí vrátit s Hunterem do milosti, takže je vlastně celé její pátrání docela zbytečné, protože kdyby do minulosti šli rovnou, nemusela by nic řešit. Tohle mi přijde vážně docela padlé na hlavu, obzvlášť, když už je to ve třetí knize za sebou.
E5bc9436000b8ec64d603524_large

Co se týkalo Summer, možná si už přesně nepamatuju předchozí knihy, ale přišlo mi, že až teď tady autorka vyzvihovala, že byla Darina se Summer nejlepší kamarádka a že jí chybí po Phoenixovi nejvíc. To v minulých knihách tak výrazně zmíněno nebylo, takže mi přijde, že kdyby autorka Summer jakožto Darininu nejlepší kamarádku zmiňovala už v prvních dvou dílech, nevyznělo by to tady jako takové překvapení, jako že si to sem autorka teň nastrčila. Ale možná je to vážně jen tím, že jsem první dva díly četla celkem před dlouhou dobou.

Darina mi přijde celou dobu taková... mimo normální svět. Pořád se upíná na Krásné mrtvé, a jsem vážně zvědavá, jak autorka vymyslela poslední díl, protože tohle mě opravdu zajímá. Vyrovná se s tím Darina? Po pravdě řečeno vážně nevím, vzhledem k tomu, že se Krásní mrtví na začátku dílu nějakou dobu neukázali a ona z toho byla dost na prášky. Vlastně celý ten vztah Dariny a Krásných mrtvých je dost na hlavu. Hunter může cestovat časem, takže se dá lehce zjistit, kdo je vlastně vrah, tudíž mi postava Dariny přijde v otázce jejich vražd dost zbytečná. Ale budiž, chápu to, protože jinak by se k Phoenixovi nedostala, že.

Začínám tak trochu mít pocit, že autorka Darině podsouvá vlastnosti jak se jí to hodí, stejně jako ostatním postavám. Třeba se teď dovídáme, že Summer uměla skvěle hrát na kytaru, všichni ji milovali a obdivovali. To mi teda nevadí, ale potom Darinina škola pořádá na Summeřinu počest konert, a Darina a všichni její kamarádi umí zpívat a hrát? To je trochu... nereálné, zdá se mi.
No a pokud čekáte, že Summer bude další ústřední postavou, mýlíte se. Summer je skoro pořád v pozadí, jako taková tichá složka knihy. Nijak se do vývoje příběhu nezapojuje, jenom někde fňuká. Čekala jsem, že bude víc odvážnější a akční, a ne tak odevzdaná.

Každopádně i když teď koukám, že je to místy na můj vkus moc nelogické, příběh a celá ta myšlenka se mi líbí. Je to taková sladká detektivní zápletka, která bude mít ještě docela zajímavé rozuzlení, tipuji si. Navíc se hezky čte, takže ačkoliv to není žádné veledílo, nebudete zklamaní. Takže celkově dávám:

Hodnocení: 7/10


Tímto děkuji nakladatelství Fragment za recenzní výtisk :).

Recenze: Eldest

4. července 2012 v 17:39 | Flash |  Knihy - recenze
Autor: Christopher Paolini
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 656
Forma vyprávění: Er forma
Žánr: Fantasy
Anotace: Šíří se temnota, přichází beznaděj, vládne zlo ...
Pokračování fantasy bestselleru Eragon z pera Christophera Paoliniho opět dobývá svět!
Eragon cestuje se Safirou do elfského města Ellesméry, aby podstoupil výcvik v kouzlení a boji, životně důležitých dovednostech Dračího jezdce. Ztrácí jistotu, neví komu může věřit a osud království, v němž temná ruka krále rdousí veškerý vzdor, leží i nadále právě v jeho rukou...
Druhý díl tetralogie Odkaz Dračích jezdců.

Na druhý díl jsem se těšila prakticky od konce prvního. Byla jsem hodně zvědavá, co Paolini připravil, a Eldest mě rozhodně nezklamal. Nejvíc mě překvapil začátek, protože měl opravdu rychlý spád, který jsem absolutně nečekala. Ale budiž, takovéhle rychlé vtažení do děje jsem u moc knížek zatím neviděla.

Co se týče postav, Eragon dospěl a od první knihy prošel obrovským vývojem. Tady je přesně vidět, že to není žádná zaseknutá postava, ale že se jeho charakter mění a vyvíjí. Už to není ten kluk z farmy, teď už to je muž a hlavně Dračí jezdec. Bavilo mě sledovat jeho učení u Oromise a rozhovory se Safirou, ale přesto byl pro mě tahounem hlavně Eragonův bratr Roran. Jeho pasáže mě bavily a zajímaly možná o něco víc než Eragonovi části, ale v celku to bylo plus mínus tak nastejno, ačkoliv byl pro mě Roran doopravdy zajímavý. Tedy... chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla na to jméno, protože se mi teda hrozně nelíbí =D. Každopádně jeho nositel je ale fajn postava, takže jsem to nějak překousla a ke konci knihy už jsem to nijak neřešila.
Dále jsem si oblíbila i Nasuadu, protože to je konečně nějaká postava ženského pohlaví, když nepočítáme Arii, kterou tedy nijak zvlášť nemusím.

Ačkoliv mě druhý díl také bavil, nenadchnul mě už tolik jako jednička. První díly bývají většinou lepší, ale u Eragona je to na pováženou, protože v první knize jsme se hlavně seznamovali s Eragonovým světem, novými schopnostmi atd., zatímco teď jsme přímo uprostřed války a Eragon už zkrátka není ten nezkušený kluk.

Každopádně už jsem přišla Eragonovi na chuť a moc se těším na konec série, jak se to všechno vyvine a jak to skončí. Je to zkrátka kniha, která vás vtáhne do děje a nepustí, dokud se nedozvíte všechno, což se v Eledestovi rozhodně nedozvíte. Pořád zbývá spoustu nevyřčených pravd a hlavně otázek.

Může se zdát, že kniha je až moc dlouhá, ale není to pravda. I když je hodně tlustá, všechno jde hladce a plynule, že se člověk ani chvíli nenudí a každá stránka je nějak zajímavá nebo důležitá. A pokud se zrovna nic neděje, čekáte, že se něco dít brzy bude :D.

Co se týče obálky, také musím říct, že první se mi líbila trochu víc, protože tenhle drak kouká dost naštvaně =D. Celá série má ale moc hezké obálky, které čtenáře na první pohled zaujmou. Nejvíc se mi asi líbí Eragon nebo Brisingr, ale Eragon asi vede, ta modrá je moc hezká.

Ale abych se vrátila k Eldestovi, kniha mě sice nebavila tolik, jako jednička, ale i tak šlo o super příběh, který jsem si moc užila, takže dávám:

Hodnocení: 9/10
Tímto děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku :).

Recenze: Nebezpečná láska

25. června 2012 v 17:53 | Flash |  Knihy - recenze

Autorka: Kateřina Petrusová
Nakladatelství, rok vydání: Fragment, 2012
Počet stran: 376
Vyprávění: Ich forma

Anotace: Na doporučení posledního zaměstnavatele získá mladá newyorská ošetřovatelka Paige práci v rodině Bavettových, bohatých podnikatelů pocházejících z Itálie. Má se starat o jejich syna Michaela, mladého muže, který se po autonehodě duševně vrátil do období svého dětství. Paige si k němu postupně nachází cestu a Michael si ji velice oblíbí. Postupem času Paige přichází na to, že se dostala do newyorského podsvětí a její zaměstnavatelé jsou součástí mafie. Co se stane, až se jednou Michael probere? Dostane se Paige ze spárů Bavettových, když odhalila jejich tajemství?


Na knihu jsem se velmi těšila už jen proto, že je od české autorky a anotace mi zněla docela slibně, a navíc je to přesně taková kniha, o které jsem od začátku věděla, že ji chci a že bude fajn. A nezklamala mě.

Postavy

Paige (pozor, ne jako anglicky stránka, protože se v jejím jméně píše i) je čtyřiadvacetiletá ošetřovatelka, která si ke každému pacientovi udělá vždy větší pouto, než by měla, takže jí ztráta pacienta vždycky velmi zasáhne. Přesto je ale bojovná a není to žádná chudinka, což se mi na ní líbilo. Umí si poradit, ale není úplně neohrožená neohrožená, navíc je správně ztřeštěná, někdy i impulsivní, romantická... zkrátka a jednoduše mi její charakter sedl.
Když Paige po smrti jejího posledního pacienta doporučí k mladému právníkovi Michaelovi, který se po autonehodě vrátil do dětských let, rozjíždí se kolotoč událostí, které by v životě nečekala. Co se týče Mikeeho, oblíbila jsem si ho nejen jako malého kluka v dospělém těle. Sice by mi možná přišel místy trochu strašidelný, ale jeho hlášky jako dítěte, i v pozdějším ději knihy se mi prostě neskutečně líbily. Akorát nevím, jestli bych poté dokázala přehodit a začít vnímat Michaela úplně jinak, jako to udělala Paige. Já bych nejspíš pořád viděla poslintanou bradu a nudli u nosu, ale i tak se mi tihle dva spolu potom moc líbili.
Co se dalších postav týče, oblíbila jsem si Michaelova bratra Roberta, který byl spíš jenom takový naoko drsňák, než skutečně zlý mafián, hospodyni Theresu, i bodyguarda Johnnyho, který na mě navzdory tomu, že měl budit hrůzu, působil neskutečně mile a vtipně.

Děj

Kniha má poměrně obsáhlý děj, a co se mi na ní líbilo a zaujalo mě bylo, že celý děj nesměřuje jen a pouze k jednomu velkému finále, ale že se dějové linky postupně proplétají a rozvíjí.
I když v knize někde není žádná akce, samotné popisy toho, co Paige dělala jsou dobře podané a čtou se tak lehce, že to člověka prostě a jednoduše baví. Je to něco jako sledování seriálu, zkrátka a dobře čtenáře někdy potěší, když ho autor nežene z akce do akce, ale dopřeje mu i trochu takového toho všedního života. To se mi na knize opravdu moc líbilo a užívala jsem si to.

A samozřejmě, scény, kde se Paige starala o Mikeeho. Vždycky jsem se těšila, až tam nějaká taková scéna bude a co Mikee zase provede. Ten chlap mě prostě neustále dostával, to se mu musí nechat.

Mohlo by se zdát, že kniha staví na mafii, ale opak je pravdou. Mafii si skoro vůbec neužijete, protože se Paige jen zmínkám o ní brání zuby nehty, což je docela škoda. Já bych se o to zajímala asi víc, ačkoliv chápu, že Paige moc dobře věděla, že si zahrává. Mně by to ale stejně nedalo =D.
Ve své podstatě celá kniha nestaví ani na malém velkém Michaelovi, což se během čtení dozvíte. Přesto mi ale děj nijak nevadil, a jak už jsem psala, kniha se pěkně četla, a celkově bych ji zařadila do oddychovějších románů.

Pocity, dojmy, hodnocení

Nemohla jsem si nevšimnout, že ačkoliv je příběh v Americe, je protkán češtinou. Třeba když Michael říkal Paige Stránečko, což by asi v angličtině nešlo tak hladce jako v naší mateřštině, nebo když si Paige s Robertem potykala. Každopádně jsem to ocenila, protože něco takového byste v knize od anglické nebo americké autorky hledali jen těžko. Další, co bych vyzdvihla je, že ačkoliv jsou v knize nějaké ty české narážky, není to tak do očí bijící a šílené, jako se stává u některých jiných děl s českými autory, kteří si pohrávají s angličtinou, kde autorka klidně dá dohromady Honzu se Marry, nebo podobně.

A úplně nakonec nesmím zapomenout zmínit, že se u knihy určitě zasmějete. Paige je správně drzá, a poznámky, které si později vyměňovala s Michaelem stály za to a vážně mě bavily.

Celkově se mi kniha moc líbila, hezky se četla a nezklamala mě. Další velké plus je, že je od české autorky, a dokazuje, že se naše země nemá vůbec za co stydět a že i u nás jsou takové talenty, které v pohodě mají na zahraniční autory. Celkově tedy dávám:

9/10

Tímto moc děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku :).

Recenze: Útok z podzemí

11. května 2012 v 16:48 | Flash |  Knihy - recenze
Autor: Roderick Gordon a Brian Williams
Nakladatelství, rok vydání: Fragment, 2012
Počet stran: 304
Vyprávění: Er forma

Myšlenka po přečtení: Stejně bych chtěla nějakého Styxe potkat =D.

Anotace: Dobrodružství Willa Burrowse pokračuje! Styxové se znovu vynořili z Podzemí na Povrch. Pokud jste si mysleli, že Likvidátoři byli odporní, zapomeňte na to. Tentokrát s sebou totiž vzali i své ženy. Jediné, co jim stojí v cestě, je Will Burrows a jeho přátelé. Doutnající spirála chaosu se roztáčí a ne všichni přežijí. Jestli se domníváte, že jste na Povrchu v bezpečí, raději se znovu zamyslete! Pátý díl napínavé dobrodružné série Podzemí.

Příběh

Jako u předchozích čtyř dílů, ani pátá kniha neztráci na čtivosti a hlavně na napětí. Příběh vás pustí a ani chvíli nenudí. Každopádně je kniha za dva dny přečtená, ani nevíte jak. No a nejsem spokojená s koncem. Už aby byla další, protože takový nervák se mi nelíbí.
To byl vlastně asi i záměr autorů, protože všechny knihy ze série mají otevřené konce. Je to přímo nabádání čtenáře, aby sáhnul po dalším díle hned, jak to bude možné. Po pravdě řečeno ale nemám otevřené konce vůbec ráda a byla bych raději za uzavřené. Čtenáře by to určitě neodradilo, a po pokračování by sáhli stejně, už jen ze zvyku.

Postavy

Will Burrows, hlavní hrdina knihy je podle mě skvělá postava. Za všech pět dílů jsem si ho oblíbila, přesto se mi ale z postav paradoxně nejvíc líbí Styxové, protože mají prostě styl =D. A samozřejmě taky Drake. Další postava, kterou si budu pamatovat ještě dlouho po přečtení.

Autoři

Oba dva autory obdivuji už od prvního dílu. Jsou na sérii dva, což je v některých ohledech možná lepší a možná horší, než být jen jeden. Rozhodně to znamená víc nápadů, ale jistě také dá větší práci se shodnout. Přesto ale, jak už to u podobných autorských dvojic bývá, jeden je tahový ten "tahoun", který celý příběh vymýšlí a organizuje. V tomto případě je to podle mě rozhodně Gordon. On také vymyslel samotné téma, když kopal na zahradě a soused ho vyroval, aby se neprokopal do tunelů, který spojoval jeho sklep s kostelem. Vlastně se mu nedivím, že ho tohle téma fascinuje - jsem na tom stejně :D. Tunely a podzemní chodby mě lákají úplně stejně, jako Willa, ačkoliv nejsem takový nadšenec do archeologie.

Obálka, forma

Kniha byla zatím nejkratší (byť jen o pár desítek stran) z celé série, což má za důsledek, že budou čtenáři hladoví po dalším pokračování. Přesto mi ale přijde, že už to autoři ždímou spíš pro peníze, což je škoda. No a obálka, ta mi přijde ze všech nejslabší. Není vyloženě ošklivá, to ne. Skvěle zapadá k ostatním, ale docela mě irituje auto v pozadí a zkrátka se mi líbí nejméně.

Příběh nejen pro děti

Možná se kniha může zdát dětská, také je do takové kategorie řazena, ale myslím, že to vůbec nevadí. Je poutavá i pro starší věkové kategorie, ačkoliv je doplněna i o ilustrace. Ty mi ale nijak nevadily, jsou jednoduché, černobílé, a v textu se mihnou jen párkrát. Nic rušivého, neurazí, ale zároveň ani moc nenadchnou. Raději ponechávám uzdu vlastní fantazii, ale tyto ilustrace jsou dobré doplnění textu, ke knize se to dobře hodí, obzvlášť, když jejich autorem je sám autor knihy Brian Williams. Čtenář tak má úžasnou příležitost nahlédnout spisovatelům do hlavy a vidět jejich představy, což se nám tak často nepoštěstí.

Pocity, dojmy

Celkově bych knihu doporučila všem čtenářům, klidně i 15+, kteří chtějí dobrodružné počtení, ale zároveň nečekají žádné veledílo, protože Podzemí nějaké ty mouchy má. Každopádně je to ale jedna z lehce nadpůměrných sérií, která se rozhodně hodí pro všechny, kteří milují dobrodružsví, záporáky a nějaké ty tajemné tunely =D.

Hodnocení: 7/10

Tímto moc děkuji nakladatelsví Fragment za poskytnutí recenzního výtisku :).
Knihu můžete zakoupit na stránkách Fragmentu, se slevou 15%.

Recenze: Eragon

10. května 2012 v 18:53 | Flash |  Knihy - recenze
Největší obrázek výrobku EragonAutor: Christopher Paolini
Nakladatelství, rok vydání: Fragment, 2004
Počet stran: 488
Vyprávění: Er forma

Názor po přečtení: Jedním slovem: Skvělý!

Anotace: Jeden chlapec, jeden drak, svět dobrodružství. Fantasy bestseller Eragon z pera patnáctiletého Christophera Paoliniho, který nadchl miliony čtenářů po celém světě. Vypráví příběh chudého farmářského chlapce, který najde v Dračích horách modrý kámen, z něhož se vyklube dračí mládě - Safira. Spolu se vydají na nebezpečnou cestu královstvím ovládaným králem, jehož zlo nezná mezí. Dokáže Eragon naplnit své předurčení a převzít břímě legendárních Dračích jezdců? Osud království možná leží v jeho rukou...




Po pravdě řečeno jsem nad Eragonem dlouho váhala. Zastánce klasické fantasy vážně nějak moc nejsem. Všechny autory z oblasti fantasy obdivuji, ale jejich díla jsem (zatím) nečetla. Zkrátka to holt není můj šálek čaje, ale řekla jsem si, že co není může být, a rozhodla se zkusit právě Eragona. Přece jenom, dobrých knih není nikdy dost, a o Paolinim bylo poslední dobou hodně slyšet. Na začátek recenze bych hlavně chtěla ještě jednou poděkovat Fragmentu, protože rozhodně svojí volby nelituju a jsem moc ráda, že mám Eragona doma, protože to rozhodně byla trefa.







Postavy

Eragon je rozhodně úžasný hrdina. Od začátku mi byl sympatický a moc se mi líbil. Nejdřív byl obyčejný chudý farmářský chlapec a potom se z něj pomalu ale jistě stával silný bojovník. Kouzelnické schopnosti získal, ani vlastně pořádně nevěděl jak. U jakékoliv jiné knihy by mi to možná přišlo přehnané (skvělý v boji, v kouzlech, velmi velmi jedinečný - navíc ke všemu přišel jako slepý k houslím), ale Paolini to prostě umí podat, tak, že jsem tomu věřila od začátku do konce a všechny události a děj byli lehké, přirozené. Stejně tak tomu bylo i u celého světa Alagaësie. S ničím jsem tedy neměla problém, celý svět byl uvěřitelný a takový... téměř reálný. Není to žádná vymyšlená splácanina, vše funguje a má svůj řád.
S čím jsem ale měla možná na začátku trochu problém byl Brom =D. Vážně, ten stařík mě docela štval. Každopádně jsem ho ale ke svojí radosti předčasně odhalila, ale nebudu říkat víc =D.
A samozřejmě - Safira. Ta se mi líbila nejvíc, její poznámky a rozhovory s Eragonem jsem četla velmi ráda a její postřehy byly úžasné. Bylo zajímavé, že se k Eragonovi občas chovala tak maminkovsky, chtěla ho chránit a poučovala ho takovým hezky láskyplným způsobem.

Stručný děj, příběh (bez spoilerů)

Bavilo mě sledovat Eragonovo, Safiřino a Bromovo putování za raz´aky, jejich dobrodružství na cestě.
Úžasně lehce se mi četlo, jak se Eragon postupně učil, zdokonaloval a odhaloval díky Bromovi svět magie. Eragon byl na začátku putování stejně neznalý jako čtenář, takže Bromovi příběhy vyjasňují, jak se to vlastně má z draky, s magií a podobně.
Celý příběh plyne hladce a rychle, otáčíte stránku za stránkou a čas od času se podíváte na mapu Alagaësie na přebalu (velice užitečná věc! :D) a než se nadějete, jste v půlce. No jo, v půlce, protože kniha je skvěle tlustá, takže se nestane, že by se konec přiblížil moc rychle, jako tomu bývá u kratších příběhů. Nebojte se ale zdlouhavého děje. I když se nic neděje, člověk se nikdy nenudí. Naopak, části, kde se nic neřešilo jsem měla moc ráda, ale bylo jich docela málo, protože ačkoliv se třeba neděje žádná akce, dozvídáme se něco důležitého, nebo jsme svědky zajímavých událostí a drobností v Eragonově životě.
Eragon ale vážně není tak dokonalý - překvapilo mě, že neuměl číst. Nečekala jsem to, ačkoliv to je snadno pochopitelné.

Obálka, vzhled

Stránky i písmo mi naprosto vyhovovaly, a o obálce nemluvím. Ta je vážně dokonalá, navíc se mi líbí, že pod papírovým přebalem je samotný cover úplně stejný, žádný jednobarevný svazek, jak se to často vidí u knih s přebalem. Na druhou stranu je ale kniha docela velká, takže na nošení do školy jsem raději rychle zapomněla. Existují sice i paperbackové verze, ale je fakt, že pevná se mi líbí víc.

Hodnocení

Moje kamarádky Eragona četly okolo jedenácti let, takže jsem trochu pozadu, přesto mě ale příběh moc mile překvapil a zaujal. Myslím, že je vhodný pro všechny generace, přes mladší děti až po dospělé čtenáře. Kniha si rozhodně získá srdce všech, kteří si ji přečtou. Je to přesně takový ten tip, který si můžete číst s baterkou pod peřinou v deseti letech a do půl třetí v noci v patnácti :D. Musím říct, že od příběhu se i v klidných částech nedá odtrhnout a když čtete, tak prostě čtete a nechce se vám přestat.

No a jako další věc bych vyzdvihla i slovník a přehled postav na konci knihy. Hlavně ten přehled se vážně hodí, protože za celý příběh se v knize objevuje mnoho postav a nehrozí tak, že by se čtenář ztratil.
Stejně tak i mapa. Často jsem se na ní dívala, sledovala, kam se hrdinové dostali a hledala místa, která byla v knize zmíněna. Určitě nejsem a nebudu sama =).

Zlý král, draci, elfové a další magické bytosti. Eragon nesporně do puntíku splňuje klasický fantasy příběh, který má prostě svoje kouzlo. Středověká atmosféra a magie na každém kroku jako součást každodenního života, to se přesně v Eragonovi objevuje.Občas mě trochu zarazilo, když Eragon nebo Brom odpověděli "jo", protože to působilo trošičku nemístně, ale na druhou stranu to bylo takové odlehčení. Stejně tak se mi líbilo, že se v knize najde pár vtipných situací, u kterých se prostě musíte zasmát. Je to skvělé zpestření a ukazuje postavy jako obyčejné lidi, kteří by se bez nějakého toho nadhledu zbláznili.

A co se týče filmu, ten jsem viděla někdy dávno asi od třetí čtvrtiny, a pořádně si ho nepamatuju, což je dobře, protože mi nic nenaspoileroval, a navíc všichni říkají, jak ho pokazili. Přesto se na něj ale chystám, už jenom kvůli Safiře, protože jako mládě (na obrázcích) je strašně roztomilá, a Eragon je fešák =D.

Takže celkově se už nemůžu dočkat, až si přečtu další díly, protože mě Eragon vážně chytil. Možná se časem dostanu i k dalším podobným knihám, to netuším, protože se s nimi teprve seznamuju. Každopádně Odkaz Dračích jezdců má v mém srdci už pevné místo.

Hodnocení: 10/10



Ještě jednou děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku.
Knihu můžete zakoupit na stránkách nakladatelství Fragment.


Spoustu dalších informací o knihách naleznete zde: www.eragon.cz
Odkaz Dračích jezdců na Facebooku: zde.


Zdroj obálky a anotace: fragment.cz
Zdroj doplňujících obrázků: weheartit.com




Temné vize - Posedlost

20. dubna 2012 v 16:54 | Flash |  Knihy - recenze
Autorka: L. J. Smith
Nakladatelství: Fragment, 2012
Forma vyprávění: Er forma
Žánr: Fantasy, zvláštní schopnosti
Počet stran: 248

Názor po přečtení: Biologie byla rozhodně příjemnější, když jsem si pod lavicí četla o paranormálních schopnostech =D.

Anotace: Skupina středoškoláků s paranormálními schopnostmi, kteří se sešli v Zetesově institutu, aby své nadání rozvíjeli, odhalí skutečné záměry výzkumného týmu a musí utéct. Mají jedinou naději, a tou je záhadný bílý dům, který všichni viděli ve společném snu. Kromě obtížné cesty je však čeká i řešení dalších problémů a vztahů. Od osudné noci, kdy všichni utekli ze Zetesova institutu, se Gabriel změnil. Přestože Kaitlyn jeho podivínské chování děsí, zároveň ji to k němu přitahuje a chce zjistit, co za tím vězí. Současně se začínají dít zvláštní věci, které naznačují, že je jim v patách někdo, kdo má stejné schopnosti jako oni sami…
Podaří se jim najít bílý dům? Nebo už je pro ně příliš pozdě?

Druhý díl napínavé série Temné vize.

Stručný děj

V druhém díle se opět setkáváme s Kaitlyn a jejími čtyřmi přáteli. Všichni utekli ze Zetesova institutu a teď se honí za představou bílého domu. Je skutečný, nebo je to jen klam? Najdou ho včas, nebo je dostihne někdo jiný? Kniha je plná napětí, lásky, vztahů a paranormálních schopností. Zároveň se ale nestává slátaninou, a slogan "v jednoduchosti je krása" tady rozhodně není jen fráze.

Postavy

Kaitlyn jsem si oblíbila už v prvním díle, ale ve druhém jsem jí začala mít ještě o něco radši. Je odvážná a sympatická, navíc se mi líbí její dar a nadání pro kreslení. Je to takové hezké oživení, protože jsem moc knih s hrdinkami - malířkami, nečetla.
Co se týče Gabriela, je na něm příjemné, že se stále chová jako zlý kluk a ještě k tomu má hezky ničivou schopnost, přesto mě ale hodně překvapil. Stejně mu ale pořád fandím, protože u mě prostě bad boys vedou. Taky mi přijde, že jeho schopnost je nejlepší, neprozkoumaná a nebezpečná.
Co se týče Lewise a Anny, v příběhu pořád hrají druhé housle. Přijde mi, že je autorka do knihy dala jen aby byli do počtu, což je podle mě škoda, protože jsou to velmi zajímavé postavy, které jsem si během čtení druhé knihy také oblíbila o něco víc než v prvním díle.
No a Rob... Ten mě neskutečně štval. Prostě mi lezlo krkem, jak je skrz naskrz dobrý! Měl problém třeba s ukradením auta, že je to nemorální. To jsem měla chuť ho trochu proplesknout. Všeho moc škodí a co se týče dobroty toho kluka to snad platí to dvojnásob!

Dojmy, pocity, postřehy

Jak už jsem psala u recenze na první díl série, kniha mě mile překvapila a překvapuje. Posedlost jsem četla hned potépo prvním dílu a obě knihy jsem přečetla za několik hodin. Rozhodně to nebyl promrhaný čas, protože jsou takové odpočinkové, ačkoliv v nich nechybí akce, (sice trochu nedotažená) romantika a napětí.

Doufám, že Temné vize zůstanou Temné vize a ne žádná patlanina, protože zatím jsem opravdu nadšená. Jak mě autorka zklamala u Upířích deníků, tak mě tady překvapila. Celý příběh rychle plyne a stejně jako u první knížky jste u konce, než se naděje. Musím také říct, že mě druhá kniha vtáhla do děje o něco víc, než první díl. Většinou jsou první díly vždy lepší, ale u Posedlosti mi to ani nijak nepřišlo. Knihu jsem přečetla poměrně rychle, za jedno dopoledne už jsem jí měla hotovou. Od prvního dílu nebylo nijak těžké se odtrhnout a jít dělat něco jiného, zato u tohoto jsem musela přemýšlet, co se s hrdiny stane a co nejrychleji jsem se chtěla ke knize vrátit.

Autorka a příběh

Kniha mě, mimo jiné, donutila zamyslet se o samotné autorce. L. J. Smith patří k průměrným, možná lehce podrpůměrným autorům, přesto ale dosáhla úspěchu a uznání, ačkoliv jí k tomu trochu dopomohl boom se Stmíváním. I přesto, že se mi Temné vize líbí, ještě ji neschledávám nijak úžasnou, protože Smithová také nijak úžasná autorka není. Možná jí křivdím, ale celou dobu jsem měla tak trochu pocit, že takovou knihu by dokázalo napsat hodně lidí. Má ale dobré nápady, jednoduché, ale poutavé a něčím zajímavé. Dalo by se říct, že je příběh takový lehký, navíc kniha umí zaujmout jak osoby, které tolik nečtou, tak zkušenější čtenáře a oběma skupinám ukázat, že za jednoduchostí se může skrývat dobrý příběh.

Obálka

Posedlost má stejnou obálku jako předchozí díl, jen laděnou v jiné barvě. Tohle tyrkysové provedení se mi líbí o něco víc, ale možná je trošku škoda, že je úplně stejná jako ta předchozí. Každopádně to ale není žádné mínus, protože design obálky je moc povedený.

Hodnocení: 7,9/10

Tímto bych chtěla nakladatelství Fragment poděkovat za poskytnutí recenzního výtisku.
Zdroj anotace a obálky: Fragment.cz
Doplňující obrázky: weheartit.com

Kam dál