Jsem offline

3. března 2012 v 20:17 | Flash |  Flash
Ahoj :). Přináším vám mnou napsanou lehce hororovou povídku. Nemůžu zaručit mrazení v zádech nebo výkřiky hrůzy, protože přes lehce hororový námět hororová moc není =D. No, konec okecávání, voilá... Jsem offline!


Zapnula jsem počítač a přihlásila se na Skype. Naběhl rychle a já přelétla očima k sloupci s kontakty. Moje kamarádka Nora už byla on-line. Usmála jsem se. Pohled na její zelenou ikonku jsem viděla ráda, protože jsem jí mohla zavolat a začít další tří hodinovou konverzaci o spolužácích a rodičích, a vůbec všem, co jsme ještě chtěly ten den probrat.
Automaticky jsem zahájila hovor, bez videa, protože ani jedna z nás neměla web kameru.
"Ahoj, Grace," pozdravila mě vesele, a já jí pozdrav oplatila.
"Jak se máš?" zeptala se, zatímco já jsem otevírala okno internetu a kontrolovala e-maily. Přišel mi jen jeden nový, od Dylana.
"Nic moc. Víš, včera jsem…" Odmlčela jsem se, protože jsem zprávu rozklikla a ztratila nit.
"Co jsi? Nezavolalas mi, chtěla jsem jít nakupovat. Jsi hrozná, Grace!" vyjekla Nora.
Dylan nepsal nic závažného, jenom nějaké vtipné obrázky a pár odkazů. No jo. Odeslal to předevčírem. Bylo mi z toho smutno, ale zároveň jsem se cítila potměšile a skoro jsem nadskakovala. Udělala jsem něco, co se nedělá. Zlobila jsem. A on o tom neví.
"No, víš, jak jsem včera byla s Jeremym…"
Z reproduktorů se ozvalo praskání, jak Nora vyjekla. "No to snad ne! Takže ses nechala?!" zaječela.
Kousla jsem se do rtu. Neusmívej se, zradila jsi Dylana. Je to takový hodný kluk, a já jsem ho zradila… Jsem to ale mrcha…
Rozesmála jsem se. "Je to bůh!"
Nora se začala smát taky. "No to snad není pravda, ty jsi mrcha!"
Znovu jsem se kousla do rtu a vzpomínala na Jeremyho polibky. Jak to bylo jiné, než s hodným slušným Dylanem…
"Rozejdeš se s Dylanem?" zeptala se Nora. Trhla jsem sebou, vyrušila mě z fantazírování. Z reproduktorů se znovu ozvalo hučení, a já se od počítače odklonila. Zůstala jsem stát pár metrů od něj.
"Nevím. Počkej, jdu se napít," řekla jsem a přešla do kuchyně, která sousedila s mým pokojem. Natočila jsem si vodu a opřela se o linku. Znovu jsem se rozpustile usmála a zhluboka se napila.
První nevěra. No teda.
Když jsem se vrátila do pokoje, kromě ikonky volající Nory jsem uviděla i ikonku Carrie, naší společnou nejlepší kamarádku. Nora jí nejspíš přidala do konverzace, když jsem byla pryč.
"Ahoj Grace, Nora mě přidala," pozdravila, když jsem řekla, že jsem zpátky.
"Čau Carrie." Začala jsem se hrabat v šuplíku, hledala jsem propisku. Nechtěla jsem, aby to vypadalo, že tady Carrie nechci.
"Víš, co se včera stalo?" zasmála jsem se.
"Co?" zeptala se.
"Nesmíte to nikomu říct. Rozumíte? Nikomu. No, prostě… byla jsem u Jeremyho…"
"Ne, a co jste…?" Došlo mi, že její hlas zní zvláštně. Zvuk byl hodně trhaný a rušený všemi možnými šumy.
"Co to tam máš za kravál?" zeptala se Nora.
"Nic… Asi špatný spojení," řekla Carrie. I její hlas byl divný. Takový bez emocí, bez výrazu. Radost mi to ale nezkazilo. Navíc byla Carrie nějakou dobu zamilovaná do Dylana, mého nynějšího přítele. Chtěla ho sbalit, ale já jsem byla rychlejší. Po několika týdnech se na to vykašlala a všechno bylo jako dřív. Přece jenom, nějaké to soupeření i mezi dvěma kamarádkami bylo u šestnáctiletých holek normální.
"Včera po škole jsme šli do toho parku... Jeremy řekl, že mě doprovodí domů a já jsem z něj chtěla vytáhnout, s kým to Adam minulý víkend byl na té diskotéce, jak jsem slíbila Jill. A on byl milý, choval se ke mně… Jako to Dylan nikdy neudělal. Flirtoval se mnou, chválil mi vlasy, a byl fakt hrozně milej… Prostě jsme potom šli pod stromy a on mě políbil…"
"No to snad není pravda!" ječela Nora vzrušeně. "Ty jsi podvedla Dylana! Oficiálně!"
"Ne!" vyjekla jsem a mírnila ji. "Nechci se s ním rozejít. Tohle byl úlet, nikdo se to nedozví… No prostě, líbali jsme se asi dvě hodiny. Byl neskutečnej…" vzdychla jsem.
"Nikdo se to nedozví?" ozvala se Carrie. Cukla jsem sebou, její hlas zněl ledově chladně, a praskání v pozadí zesílilo, že se skoro nedalo poslouchat.
"Co to máš s počítačem?" zeptala se jí Nora bez výraznějšího podtónu v hlase.
"Dylan je ten nejhodnější kluk ze školy a ty jsi taková mrcha, že jsi ho podvedla." Carrie hlas byl náhle trhaný a místy přecházel do hrubějších, téměř strojových hloubek. Nechtěla jsem ale řešit mizernou techniku, protože ve mně hrklo.
"Co to meleš?" zeptala jsem se polekaně. "Neřekneš mu to, že ne?"
"Dylan měl chodit se mnou," řekla hrubým hlasem. Zamrazilo mě v zádech, jako by za mnou někdo stál. Otočila jsem se, ale pokoj byl dokonale prázdný. Protočila jsem oči. Jsem paranoidní.
Než jsem se stihla podívat znovu na obrazovku počítače, ozval se zvuk, kterým Skype oznamoval, že někdo hovor položil.
Carrie.
"Co to s ní bylo?" zeptala se Nora, vyvedená z rovnováhy.
"Nevím, ale jestli to někomu řekne…" ruce mi vyletěly k puse, ale odtáhla jsem je. Nechtěla jsem si kousat nehty.
"Zkus jí znova přidat," řekla jsem Noře.
"Dobře…"
Kouknula jsem se do menu kontaktů, ale Carrie už nebyla online. "Kurva," ulevila jsem si. "To snad neudělá, nebo ne? Jsem její kamarádka!"
"Doufej…"
Náhle do pokoje vtrhnul můj starší bratr Jack. "Grace, posaď se." Byl bledý a neusmíval se.
"Co se stalo?"
"Volala Carrina matka…" odmlčel se a sednul si shrbeně na mojí rozestlanou postel.
"To je Jack?" zeptala se Nora.
"Jo," přitakala jsem.
"Noro, volali ti…?" zeptal se Jack.
"Ne, proč?" nechápala kamarádka.
"Carrie včera srazilo auto. Večer. Dnes ráno zemřela. Je mi to moc líto…"
Otevřela jsem pusu, a nezmohla se na slovo. "Co, co… cože?"
"Je mi to moc líto, holky," řekl Jack a objal mě. "Byla velmi vážně zraněná, ale hned upadla do kómatu. Nic necítila."
"No tak… tohle…" Nora poprvé promluvila. Z jejího hlasu byl slyšet smutek a zadržovaný pláč, ale hlavně strach.
Byla vyděšená stejně jako já.
"Neděláš si ze mě srandu?" zeptala jsem se bratra.
"Ne, proboha, z toho? Grace, no tak. Není mi dvanáct," řekl mírně.
Nora se rozbrečela trochu hysterickým pláčem. "Tak s kým jsme si tedy povídaly?"

V pondělí ve škole drželi všichni za Carrie minutu ticha v hale ještě před vyučováním. Sešla se celá škola a všichni zapalovali svíčky. Já jsem přišla se staženým hrdlem a mělkým dechem, stejně jako Nora, která mi celou dobu tiskla ruku.
Když opět začalo vyučování, učitel měl zpoždění. Toho využil Dylan. Zeměpis jsme měli ve stejné třídě, a Nora měla první hodinu chemii.
"Je mi líto Carrie," řekl. Hnědé vlasy mu padali do očí s temnými kruhy.
"Mě taky." Chtěla jsem, aby mě obejmul, ale neudělal to.
"Co je?" zeptala jsem se. Znovu jsem nemohla dýchat. Někdo mu to musel říct.
"Včera se mnou Carrie mluvila," řekl. Díval se na zem.
Mlčela jsem, protože jsem do sebe nemohla dostat ani trochu vzduchu.
"Řekla mi, žes mě podvedla s Jeremym. Řekla mi to včera odpoledne přes Skype."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama