Duben 2012

Temné vize - Posedlost

20. dubna 2012 v 16:54 | Flash |  Knihy - recenze
Autorka: L. J. Smith
Nakladatelství: Fragment, 2012
Forma vyprávění: Er forma
Žánr: Fantasy, zvláštní schopnosti
Počet stran: 248

Názor po přečtení: Biologie byla rozhodně příjemnější, když jsem si pod lavicí četla o paranormálních schopnostech =D.

Anotace: Skupina středoškoláků s paranormálními schopnostmi, kteří se sešli v Zetesově institutu, aby své nadání rozvíjeli, odhalí skutečné záměry výzkumného týmu a musí utéct. Mají jedinou naději, a tou je záhadný bílý dům, který všichni viděli ve společném snu. Kromě obtížné cesty je však čeká i řešení dalších problémů a vztahů. Od osudné noci, kdy všichni utekli ze Zetesova institutu, se Gabriel změnil. Přestože Kaitlyn jeho podivínské chování děsí, zároveň ji to k němu přitahuje a chce zjistit, co za tím vězí. Současně se začínají dít zvláštní věci, které naznačují, že je jim v patách někdo, kdo má stejné schopnosti jako oni sami…
Podaří se jim najít bílý dům? Nebo už je pro ně příliš pozdě?

Druhý díl napínavé série Temné vize.

Stručný děj

V druhém díle se opět setkáváme s Kaitlyn a jejími čtyřmi přáteli. Všichni utekli ze Zetesova institutu a teď se honí za představou bílého domu. Je skutečný, nebo je to jen klam? Najdou ho včas, nebo je dostihne někdo jiný? Kniha je plná napětí, lásky, vztahů a paranormálních schopností. Zároveň se ale nestává slátaninou, a slogan "v jednoduchosti je krása" tady rozhodně není jen fráze.

Postavy

Kaitlyn jsem si oblíbila už v prvním díle, ale ve druhém jsem jí začala mít ještě o něco radši. Je odvážná a sympatická, navíc se mi líbí její dar a nadání pro kreslení. Je to takové hezké oživení, protože jsem moc knih s hrdinkami - malířkami, nečetla.
Co se týče Gabriela, je na něm příjemné, že se stále chová jako zlý kluk a ještě k tomu má hezky ničivou schopnost, přesto mě ale hodně překvapil. Stejně mu ale pořád fandím, protože u mě prostě bad boys vedou. Taky mi přijde, že jeho schopnost je nejlepší, neprozkoumaná a nebezpečná.
Co se týče Lewise a Anny, v příběhu pořád hrají druhé housle. Přijde mi, že je autorka do knihy dala jen aby byli do počtu, což je podle mě škoda, protože jsou to velmi zajímavé postavy, které jsem si během čtení druhé knihy také oblíbila o něco víc než v prvním díle.
No a Rob... Ten mě neskutečně štval. Prostě mi lezlo krkem, jak je skrz naskrz dobrý! Měl problém třeba s ukradením auta, že je to nemorální. To jsem měla chuť ho trochu proplesknout. Všeho moc škodí a co se týče dobroty toho kluka to snad platí to dvojnásob!

Dojmy, pocity, postřehy

Jak už jsem psala u recenze na první díl série, kniha mě mile překvapila a překvapuje. Posedlost jsem četla hned potépo prvním dílu a obě knihy jsem přečetla za několik hodin. Rozhodně to nebyl promrhaný čas, protože jsou takové odpočinkové, ačkoliv v nich nechybí akce, (sice trochu nedotažená) romantika a napětí.

Doufám, že Temné vize zůstanou Temné vize a ne žádná patlanina, protože zatím jsem opravdu nadšená. Jak mě autorka zklamala u Upířích deníků, tak mě tady překvapila. Celý příběh rychle plyne a stejně jako u první knížky jste u konce, než se naděje. Musím také říct, že mě druhá kniha vtáhla do děje o něco víc, než první díl. Většinou jsou první díly vždy lepší, ale u Posedlosti mi to ani nijak nepřišlo. Knihu jsem přečetla poměrně rychle, za jedno dopoledne už jsem jí měla hotovou. Od prvního dílu nebylo nijak těžké se odtrhnout a jít dělat něco jiného, zato u tohoto jsem musela přemýšlet, co se s hrdiny stane a co nejrychleji jsem se chtěla ke knize vrátit.

Autorka a příběh

Kniha mě, mimo jiné, donutila zamyslet se o samotné autorce. L. J. Smith patří k průměrným, možná lehce podrpůměrným autorům, přesto ale dosáhla úspěchu a uznání, ačkoliv jí k tomu trochu dopomohl boom se Stmíváním. I přesto, že se mi Temné vize líbí, ještě ji neschledávám nijak úžasnou, protože Smithová také nijak úžasná autorka není. Možná jí křivdím, ale celou dobu jsem měla tak trochu pocit, že takovou knihu by dokázalo napsat hodně lidí. Má ale dobré nápady, jednoduché, ale poutavé a něčím zajímavé. Dalo by se říct, že je příběh takový lehký, navíc kniha umí zaujmout jak osoby, které tolik nečtou, tak zkušenější čtenáře a oběma skupinám ukázat, že za jednoduchostí se může skrývat dobrý příběh.

Obálka

Posedlost má stejnou obálku jako předchozí díl, jen laděnou v jiné barvě. Tohle tyrkysové provedení se mi líbí o něco víc, ale možná je trošku škoda, že je úplně stejná jako ta předchozí. Každopádně to ale není žádné mínus, protože design obálky je moc povedený.

Hodnocení: 7,9/10

Tímto bych chtěla nakladatelství Fragment poděkovat za poskytnutí recenzního výtisku.
Zdroj anotace a obálky: Fragment.cz
Doplňující obrázky: weheartit.com

Temné vize - Odhalení

19. dubna 2012 v 15:52 | Flash |  Knihy - recenze
Autorka: L. J. Smith
Nakladatelství: Fragment, 2011
Forma vyprávění: Er forma (třetí osoba, zaměřená hlavně na Kaitlyn)
Žánr: Fantasy, zvláštní schopnosti
Počet stran: 262
Názor po přečtení: L. J. Smith píše pořád stejně, ale má i dobré příběhy.

Anotace: Kaitlyn je studentka střední školy. Kvůli svým nezvyklým očím a jasnovideckým schopnostem má pověst čarodějky. Lidé se jí bojí, a proto nemá žádné přátele. Přijme tedy pozvání do Zetesova institutu, kde bude moci začít nový život a studovat s vrstevníky s podobným neobvyklým nadáním. Kaitlyn zde pozná dva přitažlivé spolužáky, pohledného Roba, který svou léčivou silou rozdává jenom dobro, a tajemného a nebezpečného Gabriela s nezvyklými telepatickými schopnostmi. Studenti postupně začínají zjišťovat, proč byli do institutu přivedeni. A Kaitlyn se musí rozhodnout, komu má věřit... a koho bude milovat.




Temné vize nejsou Upíří deníky!

L.J. Smith. Určitě tuto autorku znáte. Jak by taky ne, když napsala sérii Upířích deníků, které se dostalo i seriálového podání? Ale upřímně... Nejsem zrovna fanda Upířích deníků. Četla jsem je do šestého dílu, načež jsem knihu odložila, protože už na mě ždímání z jednoho nápadu, který měl být dávno ukončený, trochu moc.
Přesto jsem se ale rozhodla pro Temné vize, protože spoustu lidí tvrdí, že je to nejlepší dílo L. J. Smith. A mají pravdu?
Podle mě tedy rozhodně ano.

Postavy a příběh

Samotná hlavní postava Kaitlyn je ve škole je outsiderka, neoblíbená dívka s pověstí čarodějnice kvůli svým neobvyklým očím. Také má zvláštní dar: její kresby předvídají události, které se teprve mají stát. Kait na jejím daru nejvíc děsí to, že ho neumí ovládat a nepochopí souvislosti, dokud se nestanou. Také proto přijme pozvání do Zatesova institutu, ve kterém ona a další čtyři podobně nadaní studenti středních škol po celé zemi budou zkoumat s pomocí vědců své schopnosti.
Součastně se v Kaitlyn mísí touha poznat svoje schopnosti, získat si přítele a být oblíbená, jak celý život, kdy se jí lidé obloukem vyhýbali, toužila.

A samozřejmě, máte tady i kluky. Bez nich by to nebylo ono, že? =D Je tady Rob, který je ztělesněním hodného klučiny. Na něm mi přišlo docela přehnané, že po nehodě ztratil cit "brát dívky jako dívky" a je celý takový čistý a skrznaskrz hodný. Nad tím jsem zkrátka musela povytáhnout obočí, protože mi to přijde jako taková hloupá vsuvka, aby to autorka nějak ozvláštnila.
No a na druhé straně stojí Gabriel, který je úplně klasický "bad boy." Občas mi připomínal Damona a právě proto jsem mu možná celou dobu fandila. Oba kluci jsou ale poměrně extrémy. Jeden se na holku ani nepodívá s nějakým jiným úmyslem, než s tím nejčistším a druhý si hraje na zlého, ale v hloubi duše je - jak jinak - než zranený chudák. Přesto mi ale ani jeden nijak nevadil, jsou nedílnou součástí příběhu a milostného trojúhelníku, který je u čtenářek tak žádaný.

Pocity, dojmy

Kniha ale rychle a příjemně plyne a než se nadějete, už jste na konci. Smithová se s popisováním nijak nepárá, takže kniha se rozhodně hodí i pro slabší čtenáře. Myslím, že jí ocení každý, kdo se čtením young adult nebo fantasy teprve začíná, protože ani příběh není nijak přespříliš zamotaný a složitý. Na mě byla ale přesto možná místy až moc jednoduchý. Události často hrály v Kaitlynin prospěch, úplně z ničeho nic, a v Institutu autorka Kait hned směřuje z neoblíbené holky do oblíbené, a to bez mrknutí oka.

Ve své podstatě se tedy jedná o dějově jednoduchou knihu. Smith si zachovává svůj styl - třetí osoba, strohé popisy, rychlá dějová linie. Je to zkrátka taková slabší četba, takže žádnou poetičnost nebo složitá a rozvinutá souvětí nemůžete čekat. Pokud jste četli nějakou knihu od Smithové, určitě už máte obrázek o celém jejím stylu psaní a popisu a tak trochu i o charakterech postav. Přesto mě ale Temné vize mile překvapily. Je to taková milá, oddechová četba, kterou máte za chvíli přečtenou. Rozhodně je neodstuzujte kvůli Upířím deníkům, protože by to byla škoda. Na knize je vidět, že autorka oplývá i lepšími nápady, než jaké předvádí v Upířích denících.

Obálka

Další, co se mi líbí, je obálka. Fialová je pěkná, a obálka působí decentně, ale zajímavě. Kniha také má stejný formát, jako Upíří deníky, takže se skvěle strčí pod lavici, do tašky a podobně. Líbí se mi, že Fragment všechny knihy od Smithové stylizuje do této podoby, protože se v množství jiných knih hned poznají.

Hodnocení: 7,5/10


Tímto bych chtěla nakladatelství Fragment poděkovat za poskytnutí recenzního výtisku.
Zdroj anotace a obálky: Fragment.cz
Doplňující obrázky: weheartit.com

Vintage nehty

17. dubna 2012 v 15:29 | Flash |  Moje móda

Umělé nehty jsou hezké nejen samy o sobě, ale i když se nalakují. Dají se na ně dělat různé kreace, protože jsou delší než vlastní nehty a lépe na nich drží lak. Já jsem se rozhodla pro vintage styl - proužky, puntíky, kytičky.

Recenze: Smrtící polibek

10. dubna 2012 v 20:50 | Flash |  Knihy - recenze
Autorka: Alice Moss
Nakladatelství: Levné knihy, 2011
Forma vyprávění: Er forma (třetí osoba, zaměřená na více postav)
Žánr: Fantasy, vlkodlaci
Počet stran: 304

Názor po přečtení: Kniha mne velmi mile překvapila.

Anotace: Když drsný Finn a okouzlující Lucas přijedou do Winter millu, život šestnáctileté Faye McCarronové se začíná pořádně zamotávat. Dva chlapci bojující o její srdce jsou jen začátek; ve městě se dějí neblahé věci. V lesích je nalezeno mrtvé tělo, motocyklový gang se potlouká po okolí a sníh prostě nepřestává padat... Něco zlého se dalo do pohybu a jedině Faye a její nejlepší kamarádka Liz to mohou zastavit. Jak teplota klesá a noci do Halloweenu se krátí, dívky musejí odhalit tajemství Winter Millu - než bude příliš pozdě!


Faye a Liz jsou nejlepší kamarádky skoro odjakživa. Liz je populární a oblíbená dívka, jejíž otec je náčelník místní policie. Zato Faye o sobě říká, že je nudná. Mně to ale tak vůbec nepřišlo, spíš jsem měla za to, že Faye je z nich "ta hlavní". Každopádně je Faye ještě zapálená novinářka, jejíž otec je archeolog, který tráví víc času pryč ve světě, než s rodinou. Proto Faye žije se svojí tetou Pam (Fayeina matka umřela když byla Faye malá), která vlastní malý obchůdek s knihami.
Cute-girl-snow-white-winter-favim.com-333779_large

Dále tu máme Lucase Morrowa. Se svojí matkou Mercy se nastěhovali do obrovského sídla na kopci za městem. Morrowovi jsou velmi bohatí, a proto jejich příchod vyvolá velké pozdvižení.
Přesto mi ale Lucas moc nesedl. Líbila se mu Faye a byl až příliš seběvědomý.

A potom ještě gang motorkářů, kteří se usídlili v lesích za Winter Millem. Syn hlavního motorkáře - Finn - Faye hned na první pohled okouzlí, ačkoliv jí všichni říkají, aby se od něj držela dál.

Příběh je docela zamotaný, je v něm poměrně hodně postav, a vypravěč je téměř všechny sleduje. Co z toho vzejde? Na
začátku trochu zmatek, jak už to bývá, ale ke konci dokonalý přehled o tom, co se vlastně děje. Příběh se ale drží hlavně Faye nebo Liz, takže nemusíte mít strach, přesto jsou ale kapitoly o jiných postavách důležitá složka příběhu. Kapitoly jsou také docela krátké, a každá má název, což mě mile překvapilo. Je zajímavé po dlouhé době vidět názvy kapitol, byť jsou třeba jen na čtyři stránky. Obdivuji autorku nebo původní nakladatelství, za to, že je vymysleli.

Tumblr_m0qynedbm71qi84gto1_500_large
Samotná ústřední čtveřice hrdinů je velmi sympatická. Finn je drsný motorkář, přesný opak uhlazeného Lucase. Holky jsou jak už to bývá, kamarádky na život a na smrt, poměrně dost posedlé módou. Přijde mi to jako taková milá vsuvka, něco jako "Konec světa chce pořádný ohoz."
Celý příběh je protkán zimou, jak už napovídá název města. Je sice teprve září, ale venku už jsou závěje a zima, jako uprostřed ledna. To jediné mi místy nesedělo: mrzlo, sněžilo, a Lucas přijel na party v autě a vylezl z něj v košili. Nebo se Faye vydala sama lesem v noci, za sněhu. Chápu, že to v příběhu být muselo, ale neznělo mi to příliš věrohodně.

A jako poslední chci zmínit vztah Liz a Jimmyho - třídního ňoumy, kterého Liz ze začátku ignoruje, ale pomalu si k sobě hledají cestu.

Na to, že knihu vydaly Levné knihy, velmi mě překvapila. Překlad je dobrý, v příběhu nenajdete skoro žádné překlepy, což mě mile potěšilo, protože jsem je automaticky skoro pořád bezděčně hledala =D.

A taky se nesmím zapomenout zmínit o obálce. Líbí se mi, a to hodně, ačkoliv tak trochu zavání dívčím románkem už na první pohled. Navíc když to porovnáme s americkou (tady), je oproti té naší taková studenější, o trošičku líp vystihuje příběh, zimu. Ale co, to je jen takový malý detail. Hlavně, že nechali originál :).

Každopádně se mi ale líbí, ačkoliv vlk na obalu může být trochu zavádějící, a to se nezmiňuju o té poznámce o prodaných výtiscích a reklam na zadní straně, které hlásají o tom, že si můžeme hlavní hrdiny obléknout na stardoll.com.


Příběh je doopravdy velmi hezký, něžná romance, mrazivá atmosféra, vlkodlaci, zlo, nadpřirozeno. Možná se to může zdát až moc, ale mně se kniha velmi, velmi líbila, ačkoliv normálně nejsem fanoušek er formy. Akorát bych místy ubrala na vykřičnících, které byly pomalu za každou druhou větou! =D Občas mi přišlo, že kniha kladla důraz na zbytečné věty, jako třeba že si Faye nebo Liz koupily krásné šaty! Ne, dobře. Každopádně se mi kniha krásně četla, mile mě překvapila, zabavila, a proto jí dávám:

Hodnocení: 8/10



Recenze: Kočičí holka

5. dubna 2012 v 12:03 | Flash |  Knihy - recenze
Autor: Thomas Brezina
Nakladatelství: Fragment, 2008
Forma vyprávění: Er forma (třetí osoba, zaměřená hlavně na Katie)
Žánr: Fantasy,
Počet stran: 304
Názor po přečtení: Chci pokračování!
Anotace: Tajuplný a napínavý příběh patnáctileté Katie o tom, že být jiný a zvláštní někdy stojí za to! Katie žije po smrti svých rodičů s babičkou a strýčkem na malém anglickém ostrově a vede poklidný život, až do chvíle, kdy zjistí, že kromě lidských má v sobě i kočičí geny. Kdykoli se ocitne v ohrožení, zježí se jí vlasy, daleko lépe slyší a dokonce vidí ve tmě. Celý život se jí najednou převrátí naruby! Babička je obviněna z vraždy a Katie zjistí, že se smrtí jejích rodičů není vše tak, jak si až dosud myslela.





Katiin příběh začíná v den jejích patnáctých narozenin a seznamuje nás s jejím životem na ostrově St. Jeremy. Katie má dva přátele - mohutnou Lauru a Asiata Minga, který se rád převléká do ženských šatů. Její strýc Roy je hipík a babička si ráda schovává jídlo "na potom". Katie žije v malém domku, kde se s ní tísní i kocour Mortymer, zrzavý gentleman, který za ní chodí už několik měsíců.

Začátek se může zdát trochu pochmurný, ale atmosféra knihy taková vůbec není. Postupem času zjišťujeme, že Katie sedm let po smrti rodičů žije docela klidný život. To všechno se má ale brzy změnit díky jejím neobvyklým schopnostem.

Katie Collinsová je docela zvláštní. Má černé rozježené vlasy, kterými "vnímá" pohyb za sebou. Vidí ve tmě. Slyší i na velkou vzdálenost. Její stehna za posledních pár měsíců hodně zesílila. Když se má bránit, škrábe.
A to je jen zlomek toho, co Katie dokáže. Postupem knihy odhaluje nejen pravdu o sobě, ale i o svých rodičích.

Kniha je poměrně tlustá, s hodně velkými písmeny. Přesto se nejedná o příběh pro mladší čtenáře, jak by se mohlo na první pohled zdát. Každopádně se stránky ale obracejí samy, a celá kniha rychle letí.

I přes to, že je Katie patnáct, místy mi přišla mladší. Možná těmi rozježenými vlasy, nebo tím, že nešílela když jí zesílela stehna, jak je v knize několikrát zmíněno. Podle mě to je zkrátka autorem.
Přes to mi ale Katie byla sympatická, její jednání bylo odvážné, a když se jednalo o její nejbližší, byla statečná a rychle uměla vzít věci do vlastních rukou.

Já jsem knihu četla poprvé jako dvanáctiletá, a to - přiznejme si to - jsem byla ještě dítě. Přesto se k ní ale ráda vracím, a přečtu si ji ráda i teď, takže pokud je vám 15+ a váháte, nemusíte. Myslím, že se není za co stydět a kniha vás určitě nezklame.

Přesto, že se mi kniha velmi líbí i po opakovaném čtení, musím říct, že se Thomas Brezina moc neumí vžít do pocitů dospívajících holek. Není to tím, že je špatný spisovatel, zkrátka ale je chlap, takže je jasné, že to s niterními pocity a prožíváním holek bude mít trochu na štíru. Přesto se to ale dá ignorovat, a není to vyloženě podstatný aspekt knihy, ale musela jsem to zmínit. Je velká odvaha psát o dívkách, když jste chlap. Možná, že by kniha vyšla o něco lépe, kdyby autorem byla žena, ale nechci si stěžovat na pana Brezinu. Rozhodně ho obdivuji, ale přesto... Napsal i sérii "Klukům vstup zakázán," a to vážně mi vážně moc nejde na mozek.

Celý příběh každopádně rychle plyne, hezky odsýpá, a než se nadějete budete téměř na konci. Autor píše velmi dobře, to se mu musí nechat. Umí skvěle napínat, takže v knize najdete nejednu dramatickou a zdánlivě bezvýchodnou situaci, která skončí úplně jinak, než čtenář čeká.


Hodnocení: pixelpixelpixel/pixelpixelpixelpixelpixel

Vysoké hodnocení je dáno i tím, že mi kniha vydržela tak dlouhou dobu =D. No dobře, od dvanácti do patnácti, to jsou tři roky, ale přesto.

O mně

5. dubna 2012 v 11:06 | Flash |  Flash
Jméno: Terka Vlčková
Přezdívka: Flash

Věk: 15 let
Datum narození: 11.8.
Barva vlasů: černá
Barva očí: světle modrá

Řekla bych o sobě, že jsem hodně výbušná, ale přesto dost citlivá. Miluju psaní a čtení, a když můžu někomu dvě hodiny v kuse vykládat o svém příběhu a on mě poslouchá. Jako každý lev miluju pozornost a chci se nějak prosadit. Jak už bylo jistě řečeno, miluju psaní, a už jsem dokonce i "něco pořádného" napsala - Strange (150 stránek A4).
Motto: Inside my heart is breaking, my make-up may be fleaking, but my smile still stays on - Show must go on, Queen

Oblíbenci:

Oblíbená hudební skupina: Mám ráda starší klasiku, nejvíc miluju Queeny, dále The Beatles, Led Zeppelin, Kiss, The doors, Nirvanu, Pink Floyd...
Oblíbená kniha: série Hunger Games, Mediátor,samozřejmě ale hlavně moje vlastní :D (neříkám, že je bůhvíjak dobrá, ale mám jí ráda :D)
Oblíbený film: Fantom opery, Godzilla
Oblíbená barva: černá, tmavě fialová
Oblíbené pití: Ledový kafe

Ostatní:

Povaha: Kromě pár vlastností se nijak extra popisovat nebudu, každopádně o mně říkají (a mají pravdu), že jsem labilní, citlivá a všechno moc řeším. Jsem dost výbušná, ale dokážu se zastat a stát si za svým názorem, a věřím, že dokážu všechno, co budu chtít - ale jen, když se mi bude chtít =D.
Mám ráda: oční linky (když je čas a příležitost =D), vůni chlóru, sešity, propisky (jsem fanatyk), deodoranty (taky fanatyk), ráda si tvořím zajímavé kreace na nehty, ponocování a potom dlouhé vyspávání (nejlíp do půl dvanáctý a dýl :D), knihy, psaní básniček, kreslení a samozřejmě psaní
Domácí zvířata: pes Čiky, rybičky Queenie a Derek (bylo jich víc, ale o tom se tady radši rozepisovat nebudu =D)
No snad je to všechno :). Myslím, že jsem toho o sobě napsala víc než dost, ale pokud byste měli nějaké otázky, klidně se ptejte =).

Design 3. - Jarní šedá

5. dubna 2012 v 10:54 | Flash |  Informace

Voilá! Další design! :) Akorát jsem chtěla něco jarního, a... takhle to dopadlo. Šedá, šedá, šedá =D.
Přesto ale doufám, že na vás trochu jarním dojmem působí a líbí se vám :)

Waiting on wednesday (#1)

4. dubna 2012 v 22:52 | Flash |  Memes
Středeční meme pořádané blogem Breaking the Spine.
Prezentace knihy, kterou bychom si rádi přečetli.

Moje první vyplněné meme! =D Historický okamžik!


Autorka: Gabriella Poole
Anotace: Darkova akademie je škola jako žádná jiná! Každý semestr se stěhuje na nějaké nové úžasné místo a studují tu jen neuvěřitelně krásní a inteligentní mladí lidé. A čím více se toho nová zahraniční studentka Cassie Bellová o Akademii dozvídá, tím je zvědavější...
Jaká zlověstná tajemství střeží Vyvolení - skupina vybraných studentů, kteří se od nezasvěcených drží dál? Kdo je tajemný cizinec, který se v noci potuluje po chodbách? A co se doopravdy stalo před rokem, kdy tu za záhadných okolností zemřela studentka? Cassie zjišťuje, že vědět málo je sice nebezpečné, ale vědět příliš mnoho ji může zabít.

Zatím nevím, co si od Temné akademie slibovat, ale zní mi to trochu jako Vampýrská akademie, a ta pro mne rozhodně zklamáním nebyla. Ale abych potom nebyla zklamaná, raději nečekám nic, protože není kniha jako kniha :).

Zdroj obálky a anotace: Fragment

Recenze: Krásní mrtví - Jonas

4. dubna 2012 v 18:48 | Flash |  Knihy - recenze
Autorka: Eden Maquire
Nakladatelství: Fragment, 2011
Forma vyprávění: Ich forma (z pohledu Dariny)
Žánr: Sci-fi, fantasy, horor
Počet stran: 274
Názor po přečtení: Mně by tak hrozně zajímalo, co se autorce honilo v hlavě!

Anotace: Nejsou živí. Nejsou mrtví. Něco mezi tím.
V průběhu jednoho roku zemřou za podivných okolností čtyři mladí, krásní lidé, studenti ellertonské střední školy. Jonas, Arizona, Summer a - Phoenix.
Ta poslední smrt zasáhne Darinu nejvíc. Byl to její kluk, její veliká, největší láska…
Je její setkání s Krásnými mrtvými skutečné? Co znamenají ta andělská křídla, která vidí, slyší a která nakonec sama dostává?
Jonas zemřel jako první, zabil se na motorce. Ale je tolik nezodpovězených otázek…
Odhalí Darina včas temná tajemství, aby tak vykoupila duše Krásných mrtvých?





První dojmy

Na první díl Krásných mrtvých jsem čekala docela dlouho, než mi přišel z knihovny. A musím říct, že se to vyplatilo, a čekání za to stálo.
Příběh začíná ve chvíli, kdy už je Phoenix Rohr, Darinin přítel, mrtvý. Darina se trápí a stýská se jí. Chodili s Phoenixem sice jen dva měsíce, ale připadá jí, jako by si byli souzení.
234116880598566194_tak9agfb_c_large_largeZačátek knihy nás vlastně rovnou vtahuje do děje, kdy Darina odhaluje Krásné mrtvé. Kromě jejích čtyř spolužáků, kteří během posledního roku zemřeli na Darinině škole Darina pozná ještě několik dalších obyvatel staré opuštěné farmy, kde se ukrývají pod tvrdou rukou Huntera, který je přivedl zpátky.
Aby Darina mohla i nadále zůstat blízko svému Phoenixovi, rozhodně se uzavřít s Hunterem dohodu - bude pomáhat řešit záhady kolem smrti jejích čtyř bývalých spolužáků, až se dostane k poslednímu: Phoenixovi. Ten má jako každý Krásný mrtvý právě rok na to, aby zjistil, proč vlastně ještě neodešel.
A první na řadě je Jonas.

Krásní mrtví

Krásní mrtví vlastně nejsou andělé. Jsou něco jako zombie, ačkoliv už jsou jen duše. Mají něco nevyříženého na tomto světě, a právě proto je Hunter znovu oživil. Líbí se mi, že všichni mají vytetovaná malá andělská křídla na místě, kde se jich dotkla smrt, tedy na místě, kde je zabili.

Postavy

Protože kniha začíná přímo akcí, čtenář nemá zrovna moc času zorientovat se, kdo vlastně Darina je. Přesto mi ale postupem děje přišla sympatická, líbilo se mi, jak byla odvážná a nenechala se zastavit. Akorát... Po dvou měsících chození s Phoenixem je naprosto skálopevně přesvědčená, že je to láska na celý život a tak dále. Přijde mi, že to autorka mohla lépe rozpracovat, nějak čtenáře přesvědčit, že jsou opravdu stvořeni jeden pro druhého a ne jenom to napsat jako holou skutečnost, třeba jako "dneska je středa."331095_236391009747195_100001288932670_749499_1256783832_o_large

Postavy ale mají zaujmout především jménem - Darina, Phoenix, Arizona, Summer, Jonas... Spoustě lidí to není zrovna po chuti. Mně to naopak nijak nevadí. Ta jména můžou znít dost zvláštně, ale přesto se mi líbí. Jsou originální a snadno se zapamatují. Přesto ale vedle klasických jmen můžou trochu být do očí.

Popisy, scény, situace

Ehm... To je rozhodně důležitý aspekt každé knihy, o tom není pochyb. Bohužel, v případě Eden Maguire to trochu pokulhává. Nejsou zde skoro žádné popisy, nebo jenom velmi hrubé, a to hned od začátku. Je to zkrátka takový ten typ knihy, která se moc nepárá s "bronzově hnědými vlasy" a tak podobně. Je tedy na řadě čtenářova fantazie, která se může do syta vyřádit. Právě proto ta myšlenka hned po přečtení. Celou dobu, kdy jsem četla mi hlavou jelo "co si asi tak mohla myslet, když to psala?" Ale v dobrém, spíš tak fascinovaně, než znechuceně. Vážně bych Eden někdy chtěla nahlédnout do hlavy, abych viděla její představy o prostředí v knize, postavách, protože to prostě moc neumí dát na papír.

Obálka, formát

Krásní mrtví jsou kniha, která je ve stejném formátu jako Upíří deníky, takže co se týče skladnosti má rozhodně plný počet bodů. Snadno se strčí do batohu, pod lavici.... Akorát když se nad tím zamyslíte, vlastně není nijak tlustá. Velká písmena a relativně velké mezery mezi textem = velmi rychle ji přečtete. To je plus pro slabší čtenáře, kteří chtějí romantiku, ale třeba na hutnější Stmívání by si netroufnuli.Tumblr_m1yo8nbgi41qlald9o1_500_large
Každopádně obálka je krásná. Líbí se mi dívka otočená zády v poli, a křídla tomu všemu dodávají nádech tajemna, akorát trochu mylný, když přihlédneme k tomu, že Krásní mrtví jsou vlastně zombie. Ale to nevadí, knize to nijak neubírá. Navíc se mi líbí ta tajemná a temná atmosféra v kombinaci s růžovým nápisem.

Pocity, dojmy


Přes několik mínusů má kniha obrovské kouzlo a něco do sebe. Neuvěřitelně se mi líbily scény s Darinou a Phoenixem, přesto, že nebyly ani zdaleka tak rozvedené co se týče detailů jako u jiných romantických knih. Také jsem netušila, jak to s Jonasem vlastně bylo, dokud to Darina nevyřešila. Krásní mrtví někde pokulhávají, ale přesto je to kniha, kterou stojí za to si přečíst.

Hodnocení: 7/10


Škola noci - velmi kritická recenze

3. dubna 2012 v 17:37 | Flash |  Knihy - recenze

Jako každý upíří a fantasy fanoušek jsem četla snad všechno, co v žánru Young fantasy, Fantasy a Urban fantasy vyšlo. Musím říct, že jsem narazila na lepší a horší knihy, realističtější a méně realistické, atd. Když jsem na jednom blogu četla o tom, kolik dílů Školy noci se plánuje, zůstala jsem jenom zírat. Přemýšlela jsem, o čem to proboha všechno bude? Když jsem se ale prokousala k šestému dílu, došlo mi, že celá série je tak vymyšlená a nerealistická blbost, že autorky nebudou mít problém vymyslet dalších padesát dílů.
Pokud jste Školu noci nečetli, nevím, jestli vám mám doporučit, abyste ji četli, nebo ne. Kniha má něco do sebe, je celkem čtivá, a pokud jste dobrý čtenář a máte volný den, máte jednu přečtenou za odpoledne.
Jenže... Rozhodně od knih nečekejte nějaké extra promyšlené smyslupné dialogy, nečekané zvraty nebo něco, co se děje v každodenním životě.