Červenec 2012

Recenze: Lovkyně snů - Procitnutí

16. července 2012 v 15:26 | Flash |  Knihy - recenze
Autor: Lisa McMann
Nakladatelství: Fragment, 2011
Počet stran: 216
Forma vyprávění: Er forma
Žánr: Fantasy
Anotace: Sedmnáctiletou Janie už nebaví, že se stále propadá ostatním lidem do snů, zejména pokud ten, komu se zdají, někam padá, ocitá se na veřejnosti nahý nebo sní o svých erotických tužbách. Janie se nemůže nikomu svěřit - neuvěřili by jí a mysleli by si, že je blázen. A tak žije se svou schopností jako s nechtěným prokletím, které neumí ovládat. Pak se jednou propadne do noční můry, z níž jí ztuhne krev v žilách. Poprvé není v něčí zvrácené duši jen pozorovatelem, ale i účastníkem..


Na začátek: Pokud si chcete knihu koupit, kupte si jí. Půjčte si ji v knihovně nebo přejte k narozeninám. Pak si jí přečtěte a potom teprve se vraťte k mojí recenzi. Nechci nikoho odradit, protože co člověk, to jiný názor a znám spoustu lidí, kterým se Lovkyně snů moc líbila. Já ale patřím do jiné skupiny, takže si nejdřív přečtěte knihu a pak teprve recenzi, protože bych velmi nerada někoho odradila :). Moje recenze je trochu z jiného soudku.

Na začátek, ne, že by mě kniha vyloženě zklamala, to ne. Vlastně jsem o ní příliš očekávání neměla, takže to bylo v pohodě. Navíc jsem si půjčila druhý díl v knihovně, takže jsem se rozhodla požádat o Lovkyni jako o recenzní výtisk.
První, co je zajímavé a originální je, že u každého odstavce je čas a datum, takže si můžete lépe představit, kde a kdy se právě Janie nachází. Já jsem si třeba vždycky myslela, že sen trvá jen chvilku, ale tady byla Janie uvnitř i několik hodin. Chudák to opravdu neměla moc lehké, když se propadla do snu na veřejném místě nebo podobně.
Co mi ale přišlo trochu nelogické bylo, že skoro všichni spali při vyučování nebo v knihovně. Já jsem teda ve škole nikdy neusnula, spíš jsem se přiblížila zombie stavu =D. Ale to mi až tak nevadilo, protože jak jinak by to autorka měla udělat, vážně nevím.

Co je ale naprosto hrozné je styl psaní. Vždycky jsem měla za to, že by autor měl pracovat s jazykem. A to by vážně měl, protože tahle kniha mi připomíná sloh desetileté holky. Nadjete tam opravdu spoustu holých vět, každá z nich na novém řádku. Jasně, autorka kladla třeba na věty kladla důraz, a tohle je ten "styl psaní na který si chvíli zvykáš", ale já jsem to prostě nepřekousla. Mrzí mě, že jsem si stěžovala nad tím, že L. J. Smith moc nepopisuje a píše jednoduše, ale proti tomuhle je to hotová J. K. Rowlingová.

391390_476217112406522_1124626755_n_largeMožná i proto jsem se neuměla do děje nějak hodně vžít. Myslím, že by to bylo zajímavé téma, kdyby to bylo lépe zpracované. I to, jak si Janie myslela, že sny jsou vzpomínky, nebo to tak autorka později podala, mi přišlo hloupé. Na to, že se do snů lidem propadá od osmi let, už si podle mě měla dávno něco o téhle tématice najít, nebo tak bych to alespoň udělala já. V tomhle mi dost neseděla, ale musím uznat, že jsem si vždycky říkala, komu se zase propadne do snu. Je dobře udělané, že je sen oddělený jiným druhem písma, takže ho snadno poznáte.

Ale když se tam objevila kapitánka, měla jsem už obočí opravdu hodně vysoko. Nepřišla mi reálná, ani trochu. Jako nějaká postavička z komixu, vyloženě groteskní. I celého Cabelovo vysvětlení situace mi přišlo docela absurdní. Prostě sloh desetileté holky, občas tak trochu i v ději...
Kniha je ale určitě vhodná pro slabší čtenáře, nebo pro lidi, co obecně moc nečtou. Já jsem asi zvyklá na větší slovní zásobu, delší souvětí a ne jednu jednoduchou větu za druhou. Knihu přečtete za dvě hodiny, a má poměrně velké písmo. Taky mě tam štvalo, že téměř v každé kapitole byl několikrát nový odstavec i když šlo o stejnou situaci a ten odstavec mi tam prostě neseděl.
426932_343008162443423_1170153413_n_large

Možná jsem měla smůli, že jsem knihu četla po Metro 2033, což je o hodně jiný šálek kávy, ale tady mi přišlo, že děj nebyl vůbec rozepsaný, situace byly řečené jako kdyby autorka popisovala postup vaření vody na těstoviny. Ale zase jsem se s knihou nepárala několik dní, to je rozhodně plus. Je to zkátka taková odpočinkovka, když si chcete vzít něco ke čtení na pláž, bude dobrou volbou.

Celkově musím dát 4/10. Mrzí mě to, ale tahle kniha mě vážně moc nenadchla. Pořád se ale určitě dá číst, není to nic, co byste znechuceně odkládali po první stránce, ale i k takovým Upířím deníkům to má stylem psaní hodně daleko, a to už je co říct. Něco takového jsem naposledy četla snad když jsem se učila číst. Chápu, že někdo si na tenhle styl psaní zvykl, ale já prostě ne. Kniha má ale spoustu fanoušků a kladných recenzí, takže se to může lišit člověk od člověka a klidně si můžete Cabela i Janie zamilovat :).

Ukázka oněch vět, při kterých jsem si málem rvala vlasy na hlavě:
Janie neví, proč vlastně ještě čeká.
Cabel jde k jejímu okénku.
Ještě pořád může ujet.
Cabel zaklepe.


Děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku.
Zdroj anotace: Fragment
Zdroj obrázků: weheartit.com

Recenze: Krásní Mrtví - Summer

4. července 2012 v 18:15 | Flash |  Knihy - recenze
Autorka: Eden Maguire
Nakladatelství: Fragment, 2012
Forma vyprávění: Ich forma (z pohledu Dariny)
Žánr: Sci-fi, fantasy, horor
Počet stran: 264
Anotace: Nejsou živí. Nejsou mrtví. Něco mezi tím.
Odhalí Darina včas temná tajemství, aby tak vykoupila duše Krásných mrtvých?
Po Krásných mrtvých není několik týdnů ani stopy. Darině se po Phoenixovi strašně stýská. Snad se vrátí a pomůže jí vyřešit tajemství další záhadné smrti. Je to už skoro rok, co byla Summer zastřelena v nákupním středisku. Podle všeho (a všech) se stala náhodnou obětí šíleného střelce… Něžná zlatovlasá hudebnice s andělským hlasem měla tisíce fanoušků, její píseň Neviditelný o neopětované lásce milovali všichni, nejen studenti ellertonské střední školy. Summer měli všichni rádi, všichni ji obdivovali… Darina musí Summer pomoci stejně, jako pomohla Jonasovi a Arizoně. Jinak její duše nikdy nedojde pokoje.
Neviditelná křídla tlučou, Krásným mrtvým hrozí nebezpečí a čas běží…

Toto je třetí díl v edici Krásní mrtví.

Na Summer jsem se těšila dlouho, stejně jako se teď těším na další díl. Krásné mrtvé mám celkově ráda, tahle série je originální a má něco do sebe.

Darina řeší vraždu své nejlepší kamarádky Summer, ale dostává se do nevýhodné situace: její vrah byl zřejmě jenom nějaký šílenec, který střílel naslepo. Tohle jsem docela prožívala s Darinou, ale já bych to na jejím místě vzdala, protože opravdu nebylo čeho se chytit, a Darina také střílela naslepo (já vím, blbé přirovnání =D). Ke konci už motala několik lidí přes sebe, ale co se mi moc nelíbí je, že to vlastně nikdy nevyřeší Darina sama. Vždycky se musí vrátit s Hunterem do milosti, takže je vlastně celé její pátrání docela zbytečné, protože kdyby do minulosti šli rovnou, nemusela by nic řešit. Tohle mi přijde vážně docela padlé na hlavu, obzvlášť, když už je to ve třetí knize za sebou.
E5bc9436000b8ec64d603524_large

Co se týkalo Summer, možná si už přesně nepamatuju předchozí knihy, ale přišlo mi, že až teď tady autorka vyzvihovala, že byla Darina se Summer nejlepší kamarádka a že jí chybí po Phoenixovi nejvíc. To v minulých knihách tak výrazně zmíněno nebylo, takže mi přijde, že kdyby autorka Summer jakožto Darininu nejlepší kamarádku zmiňovala už v prvních dvou dílech, nevyznělo by to tady jako takové překvapení, jako že si to sem autorka teň nastrčila. Ale možná je to vážně jen tím, že jsem první dva díly četla celkem před dlouhou dobou.

Darina mi přijde celou dobu taková... mimo normální svět. Pořád se upíná na Krásné mrtvé, a jsem vážně zvědavá, jak autorka vymyslela poslední díl, protože tohle mě opravdu zajímá. Vyrovná se s tím Darina? Po pravdě řečeno vážně nevím, vzhledem k tomu, že se Krásní mrtví na začátku dílu nějakou dobu neukázali a ona z toho byla dost na prášky. Vlastně celý ten vztah Dariny a Krásných mrtvých je dost na hlavu. Hunter může cestovat časem, takže se dá lehce zjistit, kdo je vlastně vrah, tudíž mi postava Dariny přijde v otázce jejich vražd dost zbytečná. Ale budiž, chápu to, protože jinak by se k Phoenixovi nedostala, že.

Začínám tak trochu mít pocit, že autorka Darině podsouvá vlastnosti jak se jí to hodí, stejně jako ostatním postavám. Třeba se teď dovídáme, že Summer uměla skvěle hrát na kytaru, všichni ji milovali a obdivovali. To mi teda nevadí, ale potom Darinina škola pořádá na Summeřinu počest konert, a Darina a všichni její kamarádi umí zpívat a hrát? To je trochu... nereálné, zdá se mi.
No a pokud čekáte, že Summer bude další ústřední postavou, mýlíte se. Summer je skoro pořád v pozadí, jako taková tichá složka knihy. Nijak se do vývoje příběhu nezapojuje, jenom někde fňuká. Čekala jsem, že bude víc odvážnější a akční, a ne tak odevzdaná.

Každopádně i když teď koukám, že je to místy na můj vkus moc nelogické, příběh a celá ta myšlenka se mi líbí. Je to taková sladká detektivní zápletka, která bude mít ještě docela zajímavé rozuzlení, tipuji si. Navíc se hezky čte, takže ačkoliv to není žádné veledílo, nebudete zklamaní. Takže celkově dávám:

Hodnocení: 7/10


Tímto děkuji nakladatelství Fragment za recenzní výtisk :).

Recenze: Eldest

4. července 2012 v 17:39 | Flash |  Knihy - recenze
Autor: Christopher Paolini
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 656
Forma vyprávění: Er forma
Žánr: Fantasy
Anotace: Šíří se temnota, přichází beznaděj, vládne zlo ...
Pokračování fantasy bestselleru Eragon z pera Christophera Paoliniho opět dobývá svět!
Eragon cestuje se Safirou do elfského města Ellesméry, aby podstoupil výcvik v kouzlení a boji, životně důležitých dovednostech Dračího jezdce. Ztrácí jistotu, neví komu může věřit a osud království, v němž temná ruka krále rdousí veškerý vzdor, leží i nadále právě v jeho rukou...
Druhý díl tetralogie Odkaz Dračích jezdců.

Na druhý díl jsem se těšila prakticky od konce prvního. Byla jsem hodně zvědavá, co Paolini připravil, a Eldest mě rozhodně nezklamal. Nejvíc mě překvapil začátek, protože měl opravdu rychlý spád, který jsem absolutně nečekala. Ale budiž, takovéhle rychlé vtažení do děje jsem u moc knížek zatím neviděla.

Co se týče postav, Eragon dospěl a od první knihy prošel obrovským vývojem. Tady je přesně vidět, že to není žádná zaseknutá postava, ale že se jeho charakter mění a vyvíjí. Už to není ten kluk z farmy, teď už to je muž a hlavně Dračí jezdec. Bavilo mě sledovat jeho učení u Oromise a rozhovory se Safirou, ale přesto byl pro mě tahounem hlavně Eragonův bratr Roran. Jeho pasáže mě bavily a zajímaly možná o něco víc než Eragonovi části, ale v celku to bylo plus mínus tak nastejno, ačkoliv byl pro mě Roran doopravdy zajímavý. Tedy... chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla na to jméno, protože se mi teda hrozně nelíbí =D. Každopádně jeho nositel je ale fajn postava, takže jsem to nějak překousla a ke konci knihy už jsem to nijak neřešila.
Dále jsem si oblíbila i Nasuadu, protože to je konečně nějaká postava ženského pohlaví, když nepočítáme Arii, kterou tedy nijak zvlášť nemusím.

Ačkoliv mě druhý díl také bavil, nenadchnul mě už tolik jako jednička. První díly bývají většinou lepší, ale u Eragona je to na pováženou, protože v první knize jsme se hlavně seznamovali s Eragonovým světem, novými schopnostmi atd., zatímco teď jsme přímo uprostřed války a Eragon už zkrátka není ten nezkušený kluk.

Každopádně už jsem přišla Eragonovi na chuť a moc se těším na konec série, jak se to všechno vyvine a jak to skončí. Je to zkrátka kniha, která vás vtáhne do děje a nepustí, dokud se nedozvíte všechno, což se v Eledestovi rozhodně nedozvíte. Pořád zbývá spoustu nevyřčených pravd a hlavně otázek.

Může se zdát, že kniha je až moc dlouhá, ale není to pravda. I když je hodně tlustá, všechno jde hladce a plynule, že se člověk ani chvíli nenudí a každá stránka je nějak zajímavá nebo důležitá. A pokud se zrovna nic neděje, čekáte, že se něco dít brzy bude :D.

Co se týče obálky, také musím říct, že první se mi líbila trochu víc, protože tenhle drak kouká dost naštvaně =D. Celá série má ale moc hezké obálky, které čtenáře na první pohled zaujmou. Nejvíc se mi asi líbí Eragon nebo Brisingr, ale Eragon asi vede, ta modrá je moc hezká.

Ale abych se vrátila k Eldestovi, kniha mě sice nebavila tolik, jako jednička, ale i tak šlo o super příběh, který jsem si moc užila, takže dávám:

Hodnocení: 9/10
Tímto děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku :).