Děti dnešní doby

11. listopadu 2012 v 17:54 | Flash |  Moje názory a postřehy
Tumblr_m3vs3ndrbg1qk1ou0o1_500_large

Nyní je rozhodně doba počítačů a techniky. Všechno jde závratnou rychlostí dopředu; komfort, úroveň života, technika, životní styl. A poslední dvě věci jdou ruku v ruce, a právě o tom bude můj článek.
Lidé narození v minulém století se mnou určitě budou souhlasit. My jsme si v deseti hráli venku na písku, chodili jsme ven, a když jsme se posadili počítači s tím veeelkým monitorem, byli jsme rádi, že se dokážeme přihlásit na e-mail a napsat si pár vět s množstvím gramatických chyb s kamarádkou odvedle, nebo si projet nějaké stránky o Witch nebo o Špionkách.
No a dnešní děti? Ať už v šesti, osmi nebo jedenácti letech si jedou na facebooku, odhalují internet, blogují "na vysoké úrovni", fotí se na facebook v duckface a věří, že to tak bylo vždycky, a že je to normální.
Ale děte...


Já jsem například asi v devíti letech přišla na The sims 2. Hrála jsem si pro zábavu a byla jsem nadšená, když jsem objevila třeba upíra =D. O sims blozích jsem neměla ani tušení a bylo to skvělé, když jsem se třeba na nějaké stránce dočetla o cheatech, ale netušila, kam se zadávají a co s nimi.
Když jsem založila první blog, bylo mi deset. Můj blog byl prostě pro zábavu, spíš jsem se s počítačem jen tak oťukávala, přicházela na to, jak kopírovat obrázky a hlavně chtěla prezentovat to, co jsem měla ráda. Svého psa, mažoretky a třeba i pěknou reklamu na Vodafone čivavy =D. Můj pravopis? Hrůza. A Facebook byl? Ale no tak!
A dnešní děti? V osmi si v klidu přidávají na facebook dotazníky tipu "Spala bych s tebou?" a odpovídají "ve stanu" (a myslí tím doopravdy spát =D). Celkově se také dostanou k mnoha kontroverznějším tématům, kterých není na netu málo. Stačí jen kliknout na nějaký špatný blog, nebo stránku.

To samé jsou třeba mobily. Můj první mobil byl někdy v deseti letech, a byl to ještě takový ten černobílý, ale jak jsem z něj byla odvařená. Dnešní děti už si v osmi, sedmi letech jedou na dotykáčích a podobně.
Počítače se zkrátka neodmyslitelně staly součástí našich životů. Jenže mi přijde, že někdy je to až moc brzo.
Jsem ráda, že jsem se narodila, kdy jsem se narodila a místo toho, abych se v devíti patlala s grafikou a facebookem, jsem chodila ven, jako normální dítě, a o nějakém hlubším významu internetu neměla ani tucha. Přijde mi, že "děti" devadesátých a osmdesátých let jsou takový střed. Technika vlastně rostla s námi a my jsme měli možnost se s ní seznámit takovou volnější cestou, hladkým průběhem, ne jako děti tohoto století, které do toho skočili rovnýma nohama.

Neříkám, že je to špatně. Ale dobře to rozhodně taky není. Když si dítě v jedenácti myslí, že má depresi a stěžuje si na svů těžký život, vzpomenu si, jak jediné, co jsem v desti řešila, byly mažoretky a jestli mi rodiče dovolí koukat se na poslední díl Špionek. To jsem měla těžký život, co?
Přesto ale vím, že naše děti takové také budou, leda by žili v klášteře, a to asi ne =D. Technika má zkrátka hluboké a nevyjmutelné místo v našich životech a nikdo s tím nic nenadělá. Ale vždyť je to přece dobře, a jsem za to ráda. Přesto je to ale možná uspěchané až moc. Ale na to už si musí každý udělat názor sám, protože někteří mi dáte za pravdu, a někteří budete říkat, že jenom závidím, že jsem v osmi místo na Nintendu hrála člověče nezlob se. A ne online, ale hezky s rodičema.

A až mi bude padesát, budu ráda vzpomínat na svoje dětství venku před domem, a už vidím, jak se mě vnoučata budou ptát, co to vlastně byly kazety a proč se na ně používala tužka.
Dnešní doba má zkrátka svoje výhody i nevýhody, to už si každá věková skupina musí srovnat sama. Tohle je čistě můj názor. Pochybuju, že mi mladší děti dají za pravdu, protože pro ně je pravda někde jinde. Já to ale cítím takhle, protože jsem to zažila jinak. A jsem moc ráda, že počítač přišel do mého života pozvolna. Jasně, možná v osmi letech, ale nedá se říct, že by to bylo jako dnes. Že bych si hned zakládala facebook nebo skype, to fakt ne. Třeba jsem byla totálně nadšená, když jsem našla stardoll a mohla si obléknout postavy z High School musical. Facebook jsem si jen tak pro zajímavost založila asi ve 12 letech, a to tam ještě skoro nikdo nebyl. Blog jsem založila zhruba v té době, a stejně tak jsem získala první grafický program. Každý ale dospívá jinak rychle, že? Ale přiznejme si to, do takových třinácti jsme ještě všichni děti, ať chceme nebo ne. A počítač na to nemá žádný vliv :).

A jako poslední bych zmínila svoje začátky na blogu a v The sims. Sama jsem přišla na to, jak zacházet s Photfiltrem, jak si nastavit klikací ikonku, nebo jak třeba zmenšit fotku ve foťáku na formát tak, aby šla nahrát na blog. No dobře, to bylo s tátou, ale stejně :D. Dnešní děti-blogeři jsou, přijde mi, docela nesamostatní. Asi proto, že se mají koho na to zeptat, protože spoustu starších blogerů si na tajemství grafických programů nebo i Sims musela přijít sama.
A tohle mě taky tenkrát tak těšilo. Není přece nic lepšího, než když se vám po půlhodinovém pátrání podaří udělat fotomontáž, nebo když konečně vytvoříte v The sims upíra. A to sami, bez návodu.

Dnešní děti to mají zkrátka v mnohém o dost lehčí, než my, ale v mnohém jsou ochuzené o takové to klasické dětství, kdy jsme celé odpoledne trávili venku a počítač byl zkrátka jen ta velká krabice, na které pracoval táta, a později jsme záviděli těm, kteří měli duhové písmo na úvodce komixu a když jsme na to kouzlo přišli, měli jsme další vlastní zkušenost, ne návod. Zkrátka je prostě lepší ke všemu dospět - jak k počítači, tak k životu :)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 MvK MvK | Web | 12. listopadu 2012 v 18:49 | Reagovat

Moje slova!Přesně si pamatuji ty slunečné dny, kdy jsem vstala v8 hodin a venku byla do 9 když mi to mamka povolila!Jak jsem šplhala po stromech a dělala, že je to hrad ve kterém jsem jako princezna zavřená.Pak když jsem byla větší hrála jsem si na policajty a zloděje nebo chodila na brusle.Toto je prostě nepřekonatelné!Například moje sestra tohle nikdy nezažila-maximálně tak na chatě u babičky a dědy.Ještě ani neumí lést po stromech-což je podle mě základ dětství:D-a už tady u počítače sedí denně a hraje krváky a v The sims si dělá velmi početné rodiny, které jí pak stejně uhoří nebo umřou, protože zkrátka neví, jak se o ně starat.Jsou jí 3 roky...Je to až smutné.
Podobný článek jsem psala, když jsem s hrůzou v očích i duši zjistila, že děti na dvorku neví co je Křemílek a Vochmurka nebo Bob a Bobek.Jestli budeš chtít tak se koukni tady:http://myslenkavkoute.blog.cz/1205/deti-moderni-doby :-)

2 CaiSe CaiSe | E-mail | Web | 4. ledna 2013 v 18:14 | Reagovat

Přečetla jsem celý tvůj článek a můžu říct, že souhlasím naprosto ve všem! Jsem ráda za dětství, kdy jsme se s kamarádkami pro sebe navzájem stavovali a šli jezdit na kolečkových bruslích nebo hrát na schovku a podobně. Vidím u svého mladšího sourozence jak si dětství, podle mého, vůbec neužil tím, že místo chození ven seděl u počítače a to není zas tak o moc mladší než já...Nicméně nikdo nemůže za to, kdy se narodil.... ;-)

3 Lion Lion | E-mail | 28. dubna 2013 v 20:17 | Reagovat

Souhlasím. Dnešní děti nemají dětství mají jenom počítače.Když já jsem byla malá tak jsem pomalu nevěděla co je to počítač :D. Mé dětství se prakticky odehrávalo venku. Vaření z bláta, lezení po stromech, ježdění na kole, lítání po zahradě a odřená kolena :-)  :-D

4 Si. Si. | 7. května 2013 v 18:33 | Reagovat

Ahoj. Asi tady nebudu moc vítaná, jelikož je mi 12 let.. Vaše názory se mi líbí, ale nemyslím si že vše z toho je pravda. Chodím na gymnázium a někteří moji spolužáci nemají telefon, či přístup k internetu. Já mám dobu na počítači omezenou a nevadí mi to. Ráda chodím ven a mám různé zájmy. Například přírodu - biologii, ráda chodím ven s kamarády a udělám chytrou že umím rozeznat perfektně rostliny. Zpívám v dechovce, kterou sice nepolouchám a líbí se mi to.Ráda poslouchám Beatles a s mojí sestřenkou pokaždé když se sejdeme vylezeme na strom a zpíváme si je. Nevím, sem tam si připadám nějaká divná. Snažím se zapadnout do party, ale já bych chtěla opravdovou kamarádku..Ne falešnou a v naší třídě je takových pomálu... Když sem byla s nevlastní sestrou, u počítače sme byly co nejmín a co nejdýl lítaly venku. Dělaly sme "bunkry" v obilí a dokonce jsou i na google mapách :D Nevím... Nehraju si na to co nejsem... Šplhat po stromech umím,ale slézt mi dělá problém :D .. Připadám si divně...A neodsuzujte mne prosím za moje roky a za moji češtinu :D .. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama