Knihy - recenze

Recenze: Lovkyně snů - Procitnutí

16. července 2012 v 15:26 | Flash
Autor: Lisa McMann
Nakladatelství: Fragment, 2011
Počet stran: 216
Forma vyprávění: Er forma
Žánr: Fantasy
Anotace: Sedmnáctiletou Janie už nebaví, že se stále propadá ostatním lidem do snů, zejména pokud ten, komu se zdají, někam padá, ocitá se na veřejnosti nahý nebo sní o svých erotických tužbách. Janie se nemůže nikomu svěřit - neuvěřili by jí a mysleli by si, že je blázen. A tak žije se svou schopností jako s nechtěným prokletím, které neumí ovládat. Pak se jednou propadne do noční můry, z níž jí ztuhne krev v žilách. Poprvé není v něčí zvrácené duši jen pozorovatelem, ale i účastníkem..


Na začátek: Pokud si chcete knihu koupit, kupte si jí. Půjčte si ji v knihovně nebo přejte k narozeninám. Pak si jí přečtěte a potom teprve se vraťte k mojí recenzi. Nechci nikoho odradit, protože co člověk, to jiný názor a znám spoustu lidí, kterým se Lovkyně snů moc líbila. Já ale patřím do jiné skupiny, takže si nejdřív přečtěte knihu a pak teprve recenzi, protože bych velmi nerada někoho odradila :). Moje recenze je trochu z jiného soudku.

Na začátek, ne, že by mě kniha vyloženě zklamala, to ne. Vlastně jsem o ní příliš očekávání neměla, takže to bylo v pohodě. Navíc jsem si půjčila druhý díl v knihovně, takže jsem se rozhodla požádat o Lovkyni jako o recenzní výtisk.
První, co je zajímavé a originální je, že u každého odstavce je čas a datum, takže si můžete lépe představit, kde a kdy se právě Janie nachází. Já jsem si třeba vždycky myslela, že sen trvá jen chvilku, ale tady byla Janie uvnitř i několik hodin. Chudák to opravdu neměla moc lehké, když se propadla do snu na veřejném místě nebo podobně.
Co mi ale přišlo trochu nelogické bylo, že skoro všichni spali při vyučování nebo v knihovně. Já jsem teda ve škole nikdy neusnula, spíš jsem se přiblížila zombie stavu =D. Ale to mi až tak nevadilo, protože jak jinak by to autorka měla udělat, vážně nevím.

Co je ale naprosto hrozné je styl psaní. Vždycky jsem měla za to, že by autor měl pracovat s jazykem. A to by vážně měl, protože tahle kniha mi připomíná sloh desetileté holky. Nadjete tam opravdu spoustu holých vět, každá z nich na novém řádku. Jasně, autorka kladla třeba na věty kladla důraz, a tohle je ten "styl psaní na který si chvíli zvykáš", ale já jsem to prostě nepřekousla. Mrzí mě, že jsem si stěžovala nad tím, že L. J. Smith moc nepopisuje a píše jednoduše, ale proti tomuhle je to hotová J. K. Rowlingová.

391390_476217112406522_1124626755_n_largeMožná i proto jsem se neuměla do děje nějak hodně vžít. Myslím, že by to bylo zajímavé téma, kdyby to bylo lépe zpracované. I to, jak si Janie myslela, že sny jsou vzpomínky, nebo to tak autorka později podala, mi přišlo hloupé. Na to, že se do snů lidem propadá od osmi let, už si podle mě měla dávno něco o téhle tématice najít, nebo tak bych to alespoň udělala já. V tomhle mi dost neseděla, ale musím uznat, že jsem si vždycky říkala, komu se zase propadne do snu. Je dobře udělané, že je sen oddělený jiným druhem písma, takže ho snadno poznáte.

Ale když se tam objevila kapitánka, měla jsem už obočí opravdu hodně vysoko. Nepřišla mi reálná, ani trochu. Jako nějaká postavička z komixu, vyloženě groteskní. I celého Cabelovo vysvětlení situace mi přišlo docela absurdní. Prostě sloh desetileté holky, občas tak trochu i v ději...
Kniha je ale určitě vhodná pro slabší čtenáře, nebo pro lidi, co obecně moc nečtou. Já jsem asi zvyklá na větší slovní zásobu, delší souvětí a ne jednu jednoduchou větu za druhou. Knihu přečtete za dvě hodiny, a má poměrně velké písmo. Taky mě tam štvalo, že téměř v každé kapitole byl několikrát nový odstavec i když šlo o stejnou situaci a ten odstavec mi tam prostě neseděl.
426932_343008162443423_1170153413_n_large

Možná jsem měla smůli, že jsem knihu četla po Metro 2033, což je o hodně jiný šálek kávy, ale tady mi přišlo, že děj nebyl vůbec rozepsaný, situace byly řečené jako kdyby autorka popisovala postup vaření vody na těstoviny. Ale zase jsem se s knihou nepárala několik dní, to je rozhodně plus. Je to zkátka taková odpočinkovka, když si chcete vzít něco ke čtení na pláž, bude dobrou volbou.

Celkově musím dát 4/10. Mrzí mě to, ale tahle kniha mě vážně moc nenadchla. Pořád se ale určitě dá číst, není to nic, co byste znechuceně odkládali po první stránce, ale i k takovým Upířím deníkům to má stylem psaní hodně daleko, a to už je co říct. Něco takového jsem naposledy četla snad když jsem se učila číst. Chápu, že někdo si na tenhle styl psaní zvykl, ale já prostě ne. Kniha má ale spoustu fanoušků a kladných recenzí, takže se to může lišit člověk od člověka a klidně si můžete Cabela i Janie zamilovat :).

Ukázka oněch vět, při kterých jsem si málem rvala vlasy na hlavě:
Janie neví, proč vlastně ještě čeká.
Cabel jde k jejímu okénku.
Ještě pořád může ujet.
Cabel zaklepe.


Děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku.
Zdroj anotace: Fragment
Zdroj obrázků: weheartit.com

Recenze: Krásní Mrtví - Summer

4. července 2012 v 18:15 | Flash
Autorka: Eden Maguire
Nakladatelství: Fragment, 2012
Forma vyprávění: Ich forma (z pohledu Dariny)
Žánr: Sci-fi, fantasy, horor
Počet stran: 264
Anotace: Nejsou živí. Nejsou mrtví. Něco mezi tím.
Odhalí Darina včas temná tajemství, aby tak vykoupila duše Krásných mrtvých?
Po Krásných mrtvých není několik týdnů ani stopy. Darině se po Phoenixovi strašně stýská. Snad se vrátí a pomůže jí vyřešit tajemství další záhadné smrti. Je to už skoro rok, co byla Summer zastřelena v nákupním středisku. Podle všeho (a všech) se stala náhodnou obětí šíleného střelce… Něžná zlatovlasá hudebnice s andělským hlasem měla tisíce fanoušků, její píseň Neviditelný o neopětované lásce milovali všichni, nejen studenti ellertonské střední školy. Summer měli všichni rádi, všichni ji obdivovali… Darina musí Summer pomoci stejně, jako pomohla Jonasovi a Arizoně. Jinak její duše nikdy nedojde pokoje.
Neviditelná křídla tlučou, Krásným mrtvým hrozí nebezpečí a čas běží…

Toto je třetí díl v edici Krásní mrtví.

Na Summer jsem se těšila dlouho, stejně jako se teď těším na další díl. Krásné mrtvé mám celkově ráda, tahle série je originální a má něco do sebe.

Darina řeší vraždu své nejlepší kamarádky Summer, ale dostává se do nevýhodné situace: její vrah byl zřejmě jenom nějaký šílenec, který střílel naslepo. Tohle jsem docela prožívala s Darinou, ale já bych to na jejím místě vzdala, protože opravdu nebylo čeho se chytit, a Darina také střílela naslepo (já vím, blbé přirovnání =D). Ke konci už motala několik lidí přes sebe, ale co se mi moc nelíbí je, že to vlastně nikdy nevyřeší Darina sama. Vždycky se musí vrátit s Hunterem do milosti, takže je vlastně celé její pátrání docela zbytečné, protože kdyby do minulosti šli rovnou, nemusela by nic řešit. Tohle mi přijde vážně docela padlé na hlavu, obzvlášť, když už je to ve třetí knize za sebou.
E5bc9436000b8ec64d603524_large

Co se týkalo Summer, možná si už přesně nepamatuju předchozí knihy, ale přišlo mi, že až teď tady autorka vyzvihovala, že byla Darina se Summer nejlepší kamarádka a že jí chybí po Phoenixovi nejvíc. To v minulých knihách tak výrazně zmíněno nebylo, takže mi přijde, že kdyby autorka Summer jakožto Darininu nejlepší kamarádku zmiňovala už v prvních dvou dílech, nevyznělo by to tady jako takové překvapení, jako že si to sem autorka teň nastrčila. Ale možná je to vážně jen tím, že jsem první dva díly četla celkem před dlouhou dobou.

Darina mi přijde celou dobu taková... mimo normální svět. Pořád se upíná na Krásné mrtvé, a jsem vážně zvědavá, jak autorka vymyslela poslední díl, protože tohle mě opravdu zajímá. Vyrovná se s tím Darina? Po pravdě řečeno vážně nevím, vzhledem k tomu, že se Krásní mrtví na začátku dílu nějakou dobu neukázali a ona z toho byla dost na prášky. Vlastně celý ten vztah Dariny a Krásných mrtvých je dost na hlavu. Hunter může cestovat časem, takže se dá lehce zjistit, kdo je vlastně vrah, tudíž mi postava Dariny přijde v otázce jejich vražd dost zbytečná. Ale budiž, chápu to, protože jinak by se k Phoenixovi nedostala, že.

Začínám tak trochu mít pocit, že autorka Darině podsouvá vlastnosti jak se jí to hodí, stejně jako ostatním postavám. Třeba se teď dovídáme, že Summer uměla skvěle hrát na kytaru, všichni ji milovali a obdivovali. To mi teda nevadí, ale potom Darinina škola pořádá na Summeřinu počest konert, a Darina a všichni její kamarádi umí zpívat a hrát? To je trochu... nereálné, zdá se mi.
No a pokud čekáte, že Summer bude další ústřední postavou, mýlíte se. Summer je skoro pořád v pozadí, jako taková tichá složka knihy. Nijak se do vývoje příběhu nezapojuje, jenom někde fňuká. Čekala jsem, že bude víc odvážnější a akční, a ne tak odevzdaná.

Každopádně i když teď koukám, že je to místy na můj vkus moc nelogické, příběh a celá ta myšlenka se mi líbí. Je to taková sladká detektivní zápletka, která bude mít ještě docela zajímavé rozuzlení, tipuji si. Navíc se hezky čte, takže ačkoliv to není žádné veledílo, nebudete zklamaní. Takže celkově dávám:

Hodnocení: 7/10


Tímto děkuji nakladatelství Fragment za recenzní výtisk :).

Recenze: Eldest

4. července 2012 v 17:39 | Flash
Autor: Christopher Paolini
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 656
Forma vyprávění: Er forma
Žánr: Fantasy
Anotace: Šíří se temnota, přichází beznaděj, vládne zlo ...
Pokračování fantasy bestselleru Eragon z pera Christophera Paoliniho opět dobývá svět!
Eragon cestuje se Safirou do elfského města Ellesméry, aby podstoupil výcvik v kouzlení a boji, životně důležitých dovednostech Dračího jezdce. Ztrácí jistotu, neví komu může věřit a osud království, v němž temná ruka krále rdousí veškerý vzdor, leží i nadále právě v jeho rukou...
Druhý díl tetralogie Odkaz Dračích jezdců.

Na druhý díl jsem se těšila prakticky od konce prvního. Byla jsem hodně zvědavá, co Paolini připravil, a Eldest mě rozhodně nezklamal. Nejvíc mě překvapil začátek, protože měl opravdu rychlý spád, který jsem absolutně nečekala. Ale budiž, takovéhle rychlé vtažení do děje jsem u moc knížek zatím neviděla.

Co se týče postav, Eragon dospěl a od první knihy prošel obrovským vývojem. Tady je přesně vidět, že to není žádná zaseknutá postava, ale že se jeho charakter mění a vyvíjí. Už to není ten kluk z farmy, teď už to je muž a hlavně Dračí jezdec. Bavilo mě sledovat jeho učení u Oromise a rozhovory se Safirou, ale přesto byl pro mě tahounem hlavně Eragonův bratr Roran. Jeho pasáže mě bavily a zajímaly možná o něco víc než Eragonovi části, ale v celku to bylo plus mínus tak nastejno, ačkoliv byl pro mě Roran doopravdy zajímavý. Tedy... chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla na to jméno, protože se mi teda hrozně nelíbí =D. Každopádně jeho nositel je ale fajn postava, takže jsem to nějak překousla a ke konci knihy už jsem to nijak neřešila.
Dále jsem si oblíbila i Nasuadu, protože to je konečně nějaká postava ženského pohlaví, když nepočítáme Arii, kterou tedy nijak zvlášť nemusím.

Ačkoliv mě druhý díl také bavil, nenadchnul mě už tolik jako jednička. První díly bývají většinou lepší, ale u Eragona je to na pováženou, protože v první knize jsme se hlavně seznamovali s Eragonovým světem, novými schopnostmi atd., zatímco teď jsme přímo uprostřed války a Eragon už zkrátka není ten nezkušený kluk.

Každopádně už jsem přišla Eragonovi na chuť a moc se těším na konec série, jak se to všechno vyvine a jak to skončí. Je to zkrátka kniha, která vás vtáhne do děje a nepustí, dokud se nedozvíte všechno, což se v Eledestovi rozhodně nedozvíte. Pořád zbývá spoustu nevyřčených pravd a hlavně otázek.

Může se zdát, že kniha je až moc dlouhá, ale není to pravda. I když je hodně tlustá, všechno jde hladce a plynule, že se člověk ani chvíli nenudí a každá stránka je nějak zajímavá nebo důležitá. A pokud se zrovna nic neděje, čekáte, že se něco dít brzy bude :D.

Co se týče obálky, také musím říct, že první se mi líbila trochu víc, protože tenhle drak kouká dost naštvaně =D. Celá série má ale moc hezké obálky, které čtenáře na první pohled zaujmou. Nejvíc se mi asi líbí Eragon nebo Brisingr, ale Eragon asi vede, ta modrá je moc hezká.

Ale abych se vrátila k Eldestovi, kniha mě sice nebavila tolik, jako jednička, ale i tak šlo o super příběh, který jsem si moc užila, takže dávám:

Hodnocení: 9/10
Tímto děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku :).

Recenze: Nebezpečná láska

25. června 2012 v 17:53 | Flash

Autorka: Kateřina Petrusová
Nakladatelství, rok vydání: Fragment, 2012
Počet stran: 376
Vyprávění: Ich forma

Anotace: Na doporučení posledního zaměstnavatele získá mladá newyorská ošetřovatelka Paige práci v rodině Bavettových, bohatých podnikatelů pocházejících z Itálie. Má se starat o jejich syna Michaela, mladého muže, který se po autonehodě duševně vrátil do období svého dětství. Paige si k němu postupně nachází cestu a Michael si ji velice oblíbí. Postupem času Paige přichází na to, že se dostala do newyorského podsvětí a její zaměstnavatelé jsou součástí mafie. Co se stane, až se jednou Michael probere? Dostane se Paige ze spárů Bavettových, když odhalila jejich tajemství?


Na knihu jsem se velmi těšila už jen proto, že je od české autorky a anotace mi zněla docela slibně, a navíc je to přesně taková kniha, o které jsem od začátku věděla, že ji chci a že bude fajn. A nezklamala mě.

Postavy

Paige (pozor, ne jako anglicky stránka, protože se v jejím jméně píše i) je čtyřiadvacetiletá ošetřovatelka, která si ke každému pacientovi udělá vždy větší pouto, než by měla, takže jí ztráta pacienta vždycky velmi zasáhne. Přesto je ale bojovná a není to žádná chudinka, což se mi na ní líbilo. Umí si poradit, ale není úplně neohrožená neohrožená, navíc je správně ztřeštěná, někdy i impulsivní, romantická... zkrátka a jednoduše mi její charakter sedl.
Když Paige po smrti jejího posledního pacienta doporučí k mladému právníkovi Michaelovi, který se po autonehodě vrátil do dětských let, rozjíždí se kolotoč událostí, které by v životě nečekala. Co se týče Mikeeho, oblíbila jsem si ho nejen jako malého kluka v dospělém těle. Sice by mi možná přišel místy trochu strašidelný, ale jeho hlášky jako dítěte, i v pozdějším ději knihy se mi prostě neskutečně líbily. Akorát nevím, jestli bych poté dokázala přehodit a začít vnímat Michaela úplně jinak, jako to udělala Paige. Já bych nejspíš pořád viděla poslintanou bradu a nudli u nosu, ale i tak se mi tihle dva spolu potom moc líbili.
Co se dalších postav týče, oblíbila jsem si Michaelova bratra Roberta, který byl spíš jenom takový naoko drsňák, než skutečně zlý mafián, hospodyni Theresu, i bodyguarda Johnnyho, který na mě navzdory tomu, že měl budit hrůzu, působil neskutečně mile a vtipně.

Děj

Kniha má poměrně obsáhlý děj, a co se mi na ní líbilo a zaujalo mě bylo, že celý děj nesměřuje jen a pouze k jednomu velkému finále, ale že se dějové linky postupně proplétají a rozvíjí.
I když v knize někde není žádná akce, samotné popisy toho, co Paige dělala jsou dobře podané a čtou se tak lehce, že to člověka prostě a jednoduše baví. Je to něco jako sledování seriálu, zkrátka a dobře čtenáře někdy potěší, když ho autor nežene z akce do akce, ale dopřeje mu i trochu takového toho všedního života. To se mi na knize opravdu moc líbilo a užívala jsem si to.

A samozřejmě, scény, kde se Paige starala o Mikeeho. Vždycky jsem se těšila, až tam nějaká taková scéna bude a co Mikee zase provede. Ten chlap mě prostě neustále dostával, to se mu musí nechat.

Mohlo by se zdát, že kniha staví na mafii, ale opak je pravdou. Mafii si skoro vůbec neužijete, protože se Paige jen zmínkám o ní brání zuby nehty, což je docela škoda. Já bych se o to zajímala asi víc, ačkoliv chápu, že Paige moc dobře věděla, že si zahrává. Mně by to ale stejně nedalo =D.
Ve své podstatě celá kniha nestaví ani na malém velkém Michaelovi, což se během čtení dozvíte. Přesto mi ale děj nijak nevadil, a jak už jsem psala, kniha se pěkně četla, a celkově bych ji zařadila do oddychovějších románů.

Pocity, dojmy, hodnocení

Nemohla jsem si nevšimnout, že ačkoliv je příběh v Americe, je protkán češtinou. Třeba když Michael říkal Paige Stránečko, což by asi v angličtině nešlo tak hladce jako v naší mateřštině, nebo když si Paige s Robertem potykala. Každopádně jsem to ocenila, protože něco takového byste v knize od anglické nebo americké autorky hledali jen těžko. Další, co bych vyzdvihla je, že ačkoliv jsou v knize nějaké ty české narážky, není to tak do očí bijící a šílené, jako se stává u některých jiných děl s českými autory, kteří si pohrávají s angličtinou, kde autorka klidně dá dohromady Honzu se Marry, nebo podobně.

A úplně nakonec nesmím zapomenout zmínit, že se u knihy určitě zasmějete. Paige je správně drzá, a poznámky, které si později vyměňovala s Michaelem stály za to a vážně mě bavily.

Celkově se mi kniha moc líbila, hezky se četla a nezklamala mě. Další velké plus je, že je od české autorky, a dokazuje, že se naše země nemá vůbec za co stydět a že i u nás jsou takové talenty, které v pohodě mají na zahraniční autory. Celkově tedy dávám:

9/10

Tímto moc děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku :).

Recenze: Útok z podzemí

11. května 2012 v 16:48 | Flash
Autor: Roderick Gordon a Brian Williams
Nakladatelství, rok vydání: Fragment, 2012
Počet stran: 304
Vyprávění: Er forma

Myšlenka po přečtení: Stejně bych chtěla nějakého Styxe potkat =D.

Anotace: Dobrodružství Willa Burrowse pokračuje! Styxové se znovu vynořili z Podzemí na Povrch. Pokud jste si mysleli, že Likvidátoři byli odporní, zapomeňte na to. Tentokrát s sebou totiž vzali i své ženy. Jediné, co jim stojí v cestě, je Will Burrows a jeho přátelé. Doutnající spirála chaosu se roztáčí a ne všichni přežijí. Jestli se domníváte, že jste na Povrchu v bezpečí, raději se znovu zamyslete! Pátý díl napínavé dobrodružné série Podzemí.

Příběh

Jako u předchozích čtyř dílů, ani pátá kniha neztráci na čtivosti a hlavně na napětí. Příběh vás pustí a ani chvíli nenudí. Každopádně je kniha za dva dny přečtená, ani nevíte jak. No a nejsem spokojená s koncem. Už aby byla další, protože takový nervák se mi nelíbí.
To byl vlastně asi i záměr autorů, protože všechny knihy ze série mají otevřené konce. Je to přímo nabádání čtenáře, aby sáhnul po dalším díle hned, jak to bude možné. Po pravdě řečeno ale nemám otevřené konce vůbec ráda a byla bych raději za uzavřené. Čtenáře by to určitě neodradilo, a po pokračování by sáhli stejně, už jen ze zvyku.

Postavy

Will Burrows, hlavní hrdina knihy je podle mě skvělá postava. Za všech pět dílů jsem si ho oblíbila, přesto se mi ale z postav paradoxně nejvíc líbí Styxové, protože mají prostě styl =D. A samozřejmě taky Drake. Další postava, kterou si budu pamatovat ještě dlouho po přečtení.

Autoři

Oba dva autory obdivuji už od prvního dílu. Jsou na sérii dva, což je v některých ohledech možná lepší a možná horší, než být jen jeden. Rozhodně to znamená víc nápadů, ale jistě také dá větší práci se shodnout. Přesto ale, jak už to u podobných autorských dvojic bývá, jeden je tahový ten "tahoun", který celý příběh vymýšlí a organizuje. V tomto případě je to podle mě rozhodně Gordon. On také vymyslel samotné téma, když kopal na zahradě a soused ho vyroval, aby se neprokopal do tunelů, který spojoval jeho sklep s kostelem. Vlastně se mu nedivím, že ho tohle téma fascinuje - jsem na tom stejně :D. Tunely a podzemní chodby mě lákají úplně stejně, jako Willa, ačkoliv nejsem takový nadšenec do archeologie.

Obálka, forma

Kniha byla zatím nejkratší (byť jen o pár desítek stran) z celé série, což má za důsledek, že budou čtenáři hladoví po dalším pokračování. Přesto mi ale přijde, že už to autoři ždímou spíš pro peníze, což je škoda. No a obálka, ta mi přijde ze všech nejslabší. Není vyloženě ošklivá, to ne. Skvěle zapadá k ostatním, ale docela mě irituje auto v pozadí a zkrátka se mi líbí nejméně.

Příběh nejen pro děti

Možná se kniha může zdát dětská, také je do takové kategorie řazena, ale myslím, že to vůbec nevadí. Je poutavá i pro starší věkové kategorie, ačkoliv je doplněna i o ilustrace. Ty mi ale nijak nevadily, jsou jednoduché, černobílé, a v textu se mihnou jen párkrát. Nic rušivého, neurazí, ale zároveň ani moc nenadchnou. Raději ponechávám uzdu vlastní fantazii, ale tyto ilustrace jsou dobré doplnění textu, ke knize se to dobře hodí, obzvlášť, když jejich autorem je sám autor knihy Brian Williams. Čtenář tak má úžasnou příležitost nahlédnout spisovatelům do hlavy a vidět jejich představy, což se nám tak často nepoštěstí.

Pocity, dojmy

Celkově bych knihu doporučila všem čtenářům, klidně i 15+, kteří chtějí dobrodružné počtení, ale zároveň nečekají žádné veledílo, protože Podzemí nějaké ty mouchy má. Každopádně je to ale jedna z lehce nadpůměrných sérií, která se rozhodně hodí pro všechny, kteří milují dobrodružsví, záporáky a nějaké ty tajemné tunely =D.

Hodnocení: 7/10

Tímto moc děkuji nakladatelsví Fragment za poskytnutí recenzního výtisku :).
Knihu můžete zakoupit na stránkách Fragmentu, se slevou 15%.

Recenze: Eragon

10. května 2012 v 18:53 | Flash
Největší obrázek výrobku EragonAutor: Christopher Paolini
Nakladatelství, rok vydání: Fragment, 2004
Počet stran: 488
Vyprávění: Er forma

Názor po přečtení: Jedním slovem: Skvělý!

Anotace: Jeden chlapec, jeden drak, svět dobrodružství. Fantasy bestseller Eragon z pera patnáctiletého Christophera Paoliniho, který nadchl miliony čtenářů po celém světě. Vypráví příběh chudého farmářského chlapce, který najde v Dračích horách modrý kámen, z něhož se vyklube dračí mládě - Safira. Spolu se vydají na nebezpečnou cestu královstvím ovládaným králem, jehož zlo nezná mezí. Dokáže Eragon naplnit své předurčení a převzít břímě legendárních Dračích jezdců? Osud království možná leží v jeho rukou...




Po pravdě řečeno jsem nad Eragonem dlouho váhala. Zastánce klasické fantasy vážně nějak moc nejsem. Všechny autory z oblasti fantasy obdivuji, ale jejich díla jsem (zatím) nečetla. Zkrátka to holt není můj šálek čaje, ale řekla jsem si, že co není může být, a rozhodla se zkusit právě Eragona. Přece jenom, dobrých knih není nikdy dost, a o Paolinim bylo poslední dobou hodně slyšet. Na začátek recenze bych hlavně chtěla ještě jednou poděkovat Fragmentu, protože rozhodně svojí volby nelituju a jsem moc ráda, že mám Eragona doma, protože to rozhodně byla trefa.







Postavy

Eragon je rozhodně úžasný hrdina. Od začátku mi byl sympatický a moc se mi líbil. Nejdřív byl obyčejný chudý farmářský chlapec a potom se z něj pomalu ale jistě stával silný bojovník. Kouzelnické schopnosti získal, ani vlastně pořádně nevěděl jak. U jakékoliv jiné knihy by mi to možná přišlo přehnané (skvělý v boji, v kouzlech, velmi velmi jedinečný - navíc ke všemu přišel jako slepý k houslím), ale Paolini to prostě umí podat, tak, že jsem tomu věřila od začátku do konce a všechny události a děj byli lehké, přirozené. Stejně tak tomu bylo i u celého světa Alagaësie. S ničím jsem tedy neměla problém, celý svět byl uvěřitelný a takový... téměř reálný. Není to žádná vymyšlená splácanina, vše funguje a má svůj řád.
S čím jsem ale měla možná na začátku trochu problém byl Brom =D. Vážně, ten stařík mě docela štval. Každopádně jsem ho ale ke svojí radosti předčasně odhalila, ale nebudu říkat víc =D.
A samozřejmě - Safira. Ta se mi líbila nejvíc, její poznámky a rozhovory s Eragonem jsem četla velmi ráda a její postřehy byly úžasné. Bylo zajímavé, že se k Eragonovi občas chovala tak maminkovsky, chtěla ho chránit a poučovala ho takovým hezky láskyplným způsobem.

Stručný děj, příběh (bez spoilerů)

Bavilo mě sledovat Eragonovo, Safiřino a Bromovo putování za raz´aky, jejich dobrodružství na cestě.
Úžasně lehce se mi četlo, jak se Eragon postupně učil, zdokonaloval a odhaloval díky Bromovi svět magie. Eragon byl na začátku putování stejně neznalý jako čtenář, takže Bromovi příběhy vyjasňují, jak se to vlastně má z draky, s magií a podobně.
Celý příběh plyne hladce a rychle, otáčíte stránku za stránkou a čas od času se podíváte na mapu Alagaësie na přebalu (velice užitečná věc! :D) a než se nadějete, jste v půlce. No jo, v půlce, protože kniha je skvěle tlustá, takže se nestane, že by se konec přiblížil moc rychle, jako tomu bývá u kratších příběhů. Nebojte se ale zdlouhavého děje. I když se nic neděje, člověk se nikdy nenudí. Naopak, části, kde se nic neřešilo jsem měla moc ráda, ale bylo jich docela málo, protože ačkoliv se třeba neděje žádná akce, dozvídáme se něco důležitého, nebo jsme svědky zajímavých událostí a drobností v Eragonově životě.
Eragon ale vážně není tak dokonalý - překvapilo mě, že neuměl číst. Nečekala jsem to, ačkoliv to je snadno pochopitelné.

Obálka, vzhled

Stránky i písmo mi naprosto vyhovovaly, a o obálce nemluvím. Ta je vážně dokonalá, navíc se mi líbí, že pod papírovým přebalem je samotný cover úplně stejný, žádný jednobarevný svazek, jak se to často vidí u knih s přebalem. Na druhou stranu je ale kniha docela velká, takže na nošení do školy jsem raději rychle zapomněla. Existují sice i paperbackové verze, ale je fakt, že pevná se mi líbí víc.

Hodnocení

Moje kamarádky Eragona četly okolo jedenácti let, takže jsem trochu pozadu, přesto mě ale příběh moc mile překvapil a zaujal. Myslím, že je vhodný pro všechny generace, přes mladší děti až po dospělé čtenáře. Kniha si rozhodně získá srdce všech, kteří si ji přečtou. Je to přesně takový ten tip, který si můžete číst s baterkou pod peřinou v deseti letech a do půl třetí v noci v patnácti :D. Musím říct, že od příběhu se i v klidných částech nedá odtrhnout a když čtete, tak prostě čtete a nechce se vám přestat.

No a jako další věc bych vyzdvihla i slovník a přehled postav na konci knihy. Hlavně ten přehled se vážně hodí, protože za celý příběh se v knize objevuje mnoho postav a nehrozí tak, že by se čtenář ztratil.
Stejně tak i mapa. Často jsem se na ní dívala, sledovala, kam se hrdinové dostali a hledala místa, která byla v knize zmíněna. Určitě nejsem a nebudu sama =).

Zlý král, draci, elfové a další magické bytosti. Eragon nesporně do puntíku splňuje klasický fantasy příběh, který má prostě svoje kouzlo. Středověká atmosféra a magie na každém kroku jako součást každodenního života, to se přesně v Eragonovi objevuje.Občas mě trochu zarazilo, když Eragon nebo Brom odpověděli "jo", protože to působilo trošičku nemístně, ale na druhou stranu to bylo takové odlehčení. Stejně tak se mi líbilo, že se v knize najde pár vtipných situací, u kterých se prostě musíte zasmát. Je to skvělé zpestření a ukazuje postavy jako obyčejné lidi, kteří by se bez nějakého toho nadhledu zbláznili.

A co se týče filmu, ten jsem viděla někdy dávno asi od třetí čtvrtiny, a pořádně si ho nepamatuju, což je dobře, protože mi nic nenaspoileroval, a navíc všichni říkají, jak ho pokazili. Přesto se na něj ale chystám, už jenom kvůli Safiře, protože jako mládě (na obrázcích) je strašně roztomilá, a Eragon je fešák =D.

Takže celkově se už nemůžu dočkat, až si přečtu další díly, protože mě Eragon vážně chytil. Možná se časem dostanu i k dalším podobným knihám, to netuším, protože se s nimi teprve seznamuju. Každopádně Odkaz Dračích jezdců má v mém srdci už pevné místo.

Hodnocení: 10/10



Ještě jednou děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku.
Knihu můžete zakoupit na stránkách nakladatelství Fragment.


Spoustu dalších informací o knihách naleznete zde: www.eragon.cz
Odkaz Dračích jezdců na Facebooku: zde.


Zdroj obálky a anotace: fragment.cz
Zdroj doplňujících obrázků: weheartit.com



Temné vize - Posedlost

20. dubna 2012 v 16:54 | Flash
Autorka: L. J. Smith
Nakladatelství: Fragment, 2012
Forma vyprávění: Er forma
Žánr: Fantasy, zvláštní schopnosti
Počet stran: 248

Názor po přečtení: Biologie byla rozhodně příjemnější, když jsem si pod lavicí četla o paranormálních schopnostech =D.

Anotace: Skupina středoškoláků s paranormálními schopnostmi, kteří se sešli v Zetesově institutu, aby své nadání rozvíjeli, odhalí skutečné záměry výzkumného týmu a musí utéct. Mají jedinou naději, a tou je záhadný bílý dům, který všichni viděli ve společném snu. Kromě obtížné cesty je však čeká i řešení dalších problémů a vztahů. Od osudné noci, kdy všichni utekli ze Zetesova institutu, se Gabriel změnil. Přestože Kaitlyn jeho podivínské chování děsí, zároveň ji to k němu přitahuje a chce zjistit, co za tím vězí. Současně se začínají dít zvláštní věci, které naznačují, že je jim v patách někdo, kdo má stejné schopnosti jako oni sami…
Podaří se jim najít bílý dům? Nebo už je pro ně příliš pozdě?

Druhý díl napínavé série Temné vize.

Stručný děj

V druhém díle se opět setkáváme s Kaitlyn a jejími čtyřmi přáteli. Všichni utekli ze Zetesova institutu a teď se honí za představou bílého domu. Je skutečný, nebo je to jen klam? Najdou ho včas, nebo je dostihne někdo jiný? Kniha je plná napětí, lásky, vztahů a paranormálních schopností. Zároveň se ale nestává slátaninou, a slogan "v jednoduchosti je krása" tady rozhodně není jen fráze.

Postavy

Kaitlyn jsem si oblíbila už v prvním díle, ale ve druhém jsem jí začala mít ještě o něco radši. Je odvážná a sympatická, navíc se mi líbí její dar a nadání pro kreslení. Je to takové hezké oživení, protože jsem moc knih s hrdinkami - malířkami, nečetla.
Co se týče Gabriela, je na něm příjemné, že se stále chová jako zlý kluk a ještě k tomu má hezky ničivou schopnost, přesto mě ale hodně překvapil. Stejně mu ale pořád fandím, protože u mě prostě bad boys vedou. Taky mi přijde, že jeho schopnost je nejlepší, neprozkoumaná a nebezpečná.
Co se týče Lewise a Anny, v příběhu pořád hrají druhé housle. Přijde mi, že je autorka do knihy dala jen aby byli do počtu, což je podle mě škoda, protože jsou to velmi zajímavé postavy, které jsem si během čtení druhé knihy také oblíbila o něco víc než v prvním díle.
No a Rob... Ten mě neskutečně štval. Prostě mi lezlo krkem, jak je skrz naskrz dobrý! Měl problém třeba s ukradením auta, že je to nemorální. To jsem měla chuť ho trochu proplesknout. Všeho moc škodí a co se týče dobroty toho kluka to snad platí to dvojnásob!

Dojmy, pocity, postřehy

Jak už jsem psala u recenze na první díl série, kniha mě mile překvapila a překvapuje. Posedlost jsem četla hned potépo prvním dílu a obě knihy jsem přečetla za několik hodin. Rozhodně to nebyl promrhaný čas, protože jsou takové odpočinkové, ačkoliv v nich nechybí akce, (sice trochu nedotažená) romantika a napětí.

Doufám, že Temné vize zůstanou Temné vize a ne žádná patlanina, protože zatím jsem opravdu nadšená. Jak mě autorka zklamala u Upířích deníků, tak mě tady překvapila. Celý příběh rychle plyne a stejně jako u první knížky jste u konce, než se naděje. Musím také říct, že mě druhá kniha vtáhla do děje o něco víc, než první díl. Většinou jsou první díly vždy lepší, ale u Posedlosti mi to ani nijak nepřišlo. Knihu jsem přečetla poměrně rychle, za jedno dopoledne už jsem jí měla hotovou. Od prvního dílu nebylo nijak těžké se odtrhnout a jít dělat něco jiného, zato u tohoto jsem musela přemýšlet, co se s hrdiny stane a co nejrychleji jsem se chtěla ke knize vrátit.

Autorka a příběh

Kniha mě, mimo jiné, donutila zamyslet se o samotné autorce. L. J. Smith patří k průměrným, možná lehce podrpůměrným autorům, přesto ale dosáhla úspěchu a uznání, ačkoliv jí k tomu trochu dopomohl boom se Stmíváním. I přesto, že se mi Temné vize líbí, ještě ji neschledávám nijak úžasnou, protože Smithová také nijak úžasná autorka není. Možná jí křivdím, ale celou dobu jsem měla tak trochu pocit, že takovou knihu by dokázalo napsat hodně lidí. Má ale dobré nápady, jednoduché, ale poutavé a něčím zajímavé. Dalo by se říct, že je příběh takový lehký, navíc kniha umí zaujmout jak osoby, které tolik nečtou, tak zkušenější čtenáře a oběma skupinám ukázat, že za jednoduchostí se může skrývat dobrý příběh.

Obálka

Posedlost má stejnou obálku jako předchozí díl, jen laděnou v jiné barvě. Tohle tyrkysové provedení se mi líbí o něco víc, ale možná je trošku škoda, že je úplně stejná jako ta předchozí. Každopádně to ale není žádné mínus, protože design obálky je moc povedený.

Hodnocení: 7,9/10

Tímto bych chtěla nakladatelství Fragment poděkovat za poskytnutí recenzního výtisku.
Zdroj anotace a obálky: Fragment.cz
Doplňující obrázky: weheartit.com

Temné vize - Odhalení

19. dubna 2012 v 15:52 | Flash
Autorka: L. J. Smith
Nakladatelství: Fragment, 2011
Forma vyprávění: Er forma (třetí osoba, zaměřená hlavně na Kaitlyn)
Žánr: Fantasy, zvláštní schopnosti
Počet stran: 262
Názor po přečtení: L. J. Smith píše pořád stejně, ale má i dobré příběhy.

Anotace: Kaitlyn je studentka střední školy. Kvůli svým nezvyklým očím a jasnovideckým schopnostem má pověst čarodějky. Lidé se jí bojí, a proto nemá žádné přátele. Přijme tedy pozvání do Zetesova institutu, kde bude moci začít nový život a studovat s vrstevníky s podobným neobvyklým nadáním. Kaitlyn zde pozná dva přitažlivé spolužáky, pohledného Roba, který svou léčivou silou rozdává jenom dobro, a tajemného a nebezpečného Gabriela s nezvyklými telepatickými schopnostmi. Studenti postupně začínají zjišťovat, proč byli do institutu přivedeni. A Kaitlyn se musí rozhodnout, komu má věřit... a koho bude milovat.




Temné vize nejsou Upíří deníky!

L.J. Smith. Určitě tuto autorku znáte. Jak by taky ne, když napsala sérii Upířích deníků, které se dostalo i seriálového podání? Ale upřímně... Nejsem zrovna fanda Upířích deníků. Četla jsem je do šestého dílu, načež jsem knihu odložila, protože už na mě ždímání z jednoho nápadu, který měl být dávno ukončený, trochu moc.
Přesto jsem se ale rozhodla pro Temné vize, protože spoustu lidí tvrdí, že je to nejlepší dílo L. J. Smith. A mají pravdu?
Podle mě tedy rozhodně ano.

Postavy a příběh

Samotná hlavní postava Kaitlyn je ve škole je outsiderka, neoblíbená dívka s pověstí čarodějnice kvůli svým neobvyklým očím. Také má zvláštní dar: její kresby předvídají události, které se teprve mají stát. Kait na jejím daru nejvíc děsí to, že ho neumí ovládat a nepochopí souvislosti, dokud se nestanou. Také proto přijme pozvání do Zatesova institutu, ve kterém ona a další čtyři podobně nadaní studenti středních škol po celé zemi budou zkoumat s pomocí vědců své schopnosti.
Součastně se v Kaitlyn mísí touha poznat svoje schopnosti, získat si přítele a být oblíbená, jak celý život, kdy se jí lidé obloukem vyhýbali, toužila.

A samozřejmě, máte tady i kluky. Bez nich by to nebylo ono, že? =D Je tady Rob, který je ztělesněním hodného klučiny. Na něm mi přišlo docela přehnané, že po nehodě ztratil cit "brát dívky jako dívky" a je celý takový čistý a skrznaskrz hodný. Nad tím jsem zkrátka musela povytáhnout obočí, protože mi to přijde jako taková hloupá vsuvka, aby to autorka nějak ozvláštnila.
No a na druhé straně stojí Gabriel, který je úplně klasický "bad boy." Občas mi připomínal Damona a právě proto jsem mu možná celou dobu fandila. Oba kluci jsou ale poměrně extrémy. Jeden se na holku ani nepodívá s nějakým jiným úmyslem, než s tím nejčistším a druhý si hraje na zlého, ale v hloubi duše je - jak jinak - než zranený chudák. Přesto mi ale ani jeden nijak nevadil, jsou nedílnou součástí příběhu a milostného trojúhelníku, který je u čtenářek tak žádaný.

Pocity, dojmy

Kniha ale rychle a příjemně plyne a než se nadějete, už jste na konci. Smithová se s popisováním nijak nepárá, takže kniha se rozhodně hodí i pro slabší čtenáře. Myslím, že jí ocení každý, kdo se čtením young adult nebo fantasy teprve začíná, protože ani příběh není nijak přespříliš zamotaný a složitý. Na mě byla ale přesto možná místy až moc jednoduchý. Události často hrály v Kaitlynin prospěch, úplně z ničeho nic, a v Institutu autorka Kait hned směřuje z neoblíbené holky do oblíbené, a to bez mrknutí oka.

Ve své podstatě se tedy jedná o dějově jednoduchou knihu. Smith si zachovává svůj styl - třetí osoba, strohé popisy, rychlá dějová linie. Je to zkrátka taková slabší četba, takže žádnou poetičnost nebo složitá a rozvinutá souvětí nemůžete čekat. Pokud jste četli nějakou knihu od Smithové, určitě už máte obrázek o celém jejím stylu psaní a popisu a tak trochu i o charakterech postav. Přesto mě ale Temné vize mile překvapily. Je to taková milá, oddechová četba, kterou máte za chvíli přečtenou. Rozhodně je neodstuzujte kvůli Upířím deníkům, protože by to byla škoda. Na knize je vidět, že autorka oplývá i lepšími nápady, než jaké předvádí v Upířích denících.

Obálka

Další, co se mi líbí, je obálka. Fialová je pěkná, a obálka působí decentně, ale zajímavě. Kniha také má stejný formát, jako Upíří deníky, takže se skvěle strčí pod lavici, do tašky a podobně. Líbí se mi, že Fragment všechny knihy od Smithové stylizuje do této podoby, protože se v množství jiných knih hned poznají.

Hodnocení: 7,5/10


Tímto bych chtěla nakladatelství Fragment poděkovat za poskytnutí recenzního výtisku.
Zdroj anotace a obálky: Fragment.cz
Doplňující obrázky: weheartit.com

Recenze: Smrtící polibek

10. dubna 2012 v 20:50 | Flash
Autorka: Alice Moss
Nakladatelství: Levné knihy, 2011
Forma vyprávění: Er forma (třetí osoba, zaměřená na více postav)
Žánr: Fantasy, vlkodlaci
Počet stran: 304

Názor po přečtení: Kniha mne velmi mile překvapila.

Anotace: Když drsný Finn a okouzlující Lucas přijedou do Winter millu, život šestnáctileté Faye McCarronové se začíná pořádně zamotávat. Dva chlapci bojující o její srdce jsou jen začátek; ve městě se dějí neblahé věci. V lesích je nalezeno mrtvé tělo, motocyklový gang se potlouká po okolí a sníh prostě nepřestává padat... Něco zlého se dalo do pohybu a jedině Faye a její nejlepší kamarádka Liz to mohou zastavit. Jak teplota klesá a noci do Halloweenu se krátí, dívky musejí odhalit tajemství Winter Millu - než bude příliš pozdě!


Faye a Liz jsou nejlepší kamarádky skoro odjakživa. Liz je populární a oblíbená dívka, jejíž otec je náčelník místní policie. Zato Faye o sobě říká, že je nudná. Mně to ale tak vůbec nepřišlo, spíš jsem měla za to, že Faye je z nich "ta hlavní". Každopádně je Faye ještě zapálená novinářka, jejíž otec je archeolog, který tráví víc času pryč ve světě, než s rodinou. Proto Faye žije se svojí tetou Pam (Fayeina matka umřela když byla Faye malá), která vlastní malý obchůdek s knihami.
Cute-girl-snow-white-winter-favim.com-333779_large

Dále tu máme Lucase Morrowa. Se svojí matkou Mercy se nastěhovali do obrovského sídla na kopci za městem. Morrowovi jsou velmi bohatí, a proto jejich příchod vyvolá velké pozdvižení.
Přesto mi ale Lucas moc nesedl. Líbila se mu Faye a byl až příliš seběvědomý.

A potom ještě gang motorkářů, kteří se usídlili v lesích za Winter Millem. Syn hlavního motorkáře - Finn - Faye hned na první pohled okouzlí, ačkoliv jí všichni říkají, aby se od něj držela dál.

Příběh je docela zamotaný, je v něm poměrně hodně postav, a vypravěč je téměř všechny sleduje. Co z toho vzejde? Na
začátku trochu zmatek, jak už to bývá, ale ke konci dokonalý přehled o tom, co se vlastně děje. Příběh se ale drží hlavně Faye nebo Liz, takže nemusíte mít strach, přesto jsou ale kapitoly o jiných postavách důležitá složka příběhu. Kapitoly jsou také docela krátké, a každá má název, což mě mile překvapilo. Je zajímavé po dlouhé době vidět názvy kapitol, byť jsou třeba jen na čtyři stránky. Obdivuji autorku nebo původní nakladatelství, za to, že je vymysleli.

Tumblr_m0qynedbm71qi84gto1_500_large
Samotná ústřední čtveřice hrdinů je velmi sympatická. Finn je drsný motorkář, přesný opak uhlazeného Lucase. Holky jsou jak už to bývá, kamarádky na život a na smrt, poměrně dost posedlé módou. Přijde mi to jako taková milá vsuvka, něco jako "Konec světa chce pořádný ohoz."
Celý příběh je protkán zimou, jak už napovídá název města. Je sice teprve září, ale venku už jsou závěje a zima, jako uprostřed ledna. To jediné mi místy nesedělo: mrzlo, sněžilo, a Lucas přijel na party v autě a vylezl z něj v košili. Nebo se Faye vydala sama lesem v noci, za sněhu. Chápu, že to v příběhu být muselo, ale neznělo mi to příliš věrohodně.

A jako poslední chci zmínit vztah Liz a Jimmyho - třídního ňoumy, kterého Liz ze začátku ignoruje, ale pomalu si k sobě hledají cestu.

Na to, že knihu vydaly Levné knihy, velmi mě překvapila. Překlad je dobrý, v příběhu nenajdete skoro žádné překlepy, což mě mile potěšilo, protože jsem je automaticky skoro pořád bezděčně hledala =D.

A taky se nesmím zapomenout zmínit o obálce. Líbí se mi, a to hodně, ačkoliv tak trochu zavání dívčím románkem už na první pohled. Navíc když to porovnáme s americkou (tady), je oproti té naší taková studenější, o trošičku líp vystihuje příběh, zimu. Ale co, to je jen takový malý detail. Hlavně, že nechali originál :).

Každopádně se mi ale líbí, ačkoliv vlk na obalu může být trochu zavádějící, a to se nezmiňuju o té poznámce o prodaných výtiscích a reklam na zadní straně, které hlásají o tom, že si můžeme hlavní hrdiny obléknout na stardoll.com.


Příběh je doopravdy velmi hezký, něžná romance, mrazivá atmosféra, vlkodlaci, zlo, nadpřirozeno. Možná se to může zdát až moc, ale mně se kniha velmi, velmi líbila, ačkoliv normálně nejsem fanoušek er formy. Akorát bych místy ubrala na vykřičnících, které byly pomalu za každou druhou větou! =D Občas mi přišlo, že kniha kladla důraz na zbytečné věty, jako třeba že si Faye nebo Liz koupily krásné šaty! Ne, dobře. Každopádně se mi kniha krásně četla, mile mě překvapila, zabavila, a proto jí dávám:

Hodnocení: 8/10


Recenze: Kočičí holka

5. dubna 2012 v 12:03 | Flash
Autor: Thomas Brezina
Nakladatelství: Fragment, 2008
Forma vyprávění: Er forma (třetí osoba, zaměřená hlavně na Katie)
Žánr: Fantasy,
Počet stran: 304
Názor po přečtení: Chci pokračování!
Anotace: Tajuplný a napínavý příběh patnáctileté Katie o tom, že být jiný a zvláštní někdy stojí za to! Katie žije po smrti svých rodičů s babičkou a strýčkem na malém anglickém ostrově a vede poklidný život, až do chvíle, kdy zjistí, že kromě lidských má v sobě i kočičí geny. Kdykoli se ocitne v ohrožení, zježí se jí vlasy, daleko lépe slyší a dokonce vidí ve tmě. Celý život se jí najednou převrátí naruby! Babička je obviněna z vraždy a Katie zjistí, že se smrtí jejích rodičů není vše tak, jak si až dosud myslela.





Katiin příběh začíná v den jejích patnáctých narozenin a seznamuje nás s jejím životem na ostrově St. Jeremy. Katie má dva přátele - mohutnou Lauru a Asiata Minga, který se rád převléká do ženských šatů. Její strýc Roy je hipík a babička si ráda schovává jídlo "na potom". Katie žije v malém domku, kde se s ní tísní i kocour Mortymer, zrzavý gentleman, který za ní chodí už několik měsíců.

Začátek se může zdát trochu pochmurný, ale atmosféra knihy taková vůbec není. Postupem času zjišťujeme, že Katie sedm let po smrti rodičů žije docela klidný život. To všechno se má ale brzy změnit díky jejím neobvyklým schopnostem.

Katie Collinsová je docela zvláštní. Má černé rozježené vlasy, kterými "vnímá" pohyb za sebou. Vidí ve tmě. Slyší i na velkou vzdálenost. Její stehna za posledních pár měsíců hodně zesílila. Když se má bránit, škrábe.
A to je jen zlomek toho, co Katie dokáže. Postupem knihy odhaluje nejen pravdu o sobě, ale i o svých rodičích.

Kniha je poměrně tlustá, s hodně velkými písmeny. Přesto se nejedná o příběh pro mladší čtenáře, jak by se mohlo na první pohled zdát. Každopádně se stránky ale obracejí samy, a celá kniha rychle letí.

I přes to, že je Katie patnáct, místy mi přišla mladší. Možná těmi rozježenými vlasy, nebo tím, že nešílela když jí zesílela stehna, jak je v knize několikrát zmíněno. Podle mě to je zkrátka autorem.
Přes to mi ale Katie byla sympatická, její jednání bylo odvážné, a když se jednalo o její nejbližší, byla statečná a rychle uměla vzít věci do vlastních rukou.

Já jsem knihu četla poprvé jako dvanáctiletá, a to - přiznejme si to - jsem byla ještě dítě. Přesto se k ní ale ráda vracím, a přečtu si ji ráda i teď, takže pokud je vám 15+ a váháte, nemusíte. Myslím, že se není za co stydět a kniha vás určitě nezklame.

Přesto, že se mi kniha velmi líbí i po opakovaném čtení, musím říct, že se Thomas Brezina moc neumí vžít do pocitů dospívajících holek. Není to tím, že je špatný spisovatel, zkrátka ale je chlap, takže je jasné, že to s niterními pocity a prožíváním holek bude mít trochu na štíru. Přesto se to ale dá ignorovat, a není to vyloženě podstatný aspekt knihy, ale musela jsem to zmínit. Je velká odvaha psát o dívkách, když jste chlap. Možná, že by kniha vyšla o něco lépe, kdyby autorem byla žena, ale nechci si stěžovat na pana Brezinu. Rozhodně ho obdivuji, ale přesto... Napsal i sérii "Klukům vstup zakázán," a to vážně mi vážně moc nejde na mozek.

Celý příběh každopádně rychle plyne, hezky odsýpá, a než se nadějete budete téměř na konci. Autor píše velmi dobře, to se mu musí nechat. Umí skvěle napínat, takže v knize najdete nejednu dramatickou a zdánlivě bezvýchodnou situaci, která skončí úplně jinak, než čtenář čeká.


Hodnocení: pixelpixelpixel/pixelpixelpixelpixelpixel

Vysoké hodnocení je dáno i tím, že mi kniha vydržela tak dlouhou dobu =D. No dobře, od dvanácti do patnácti, to jsou tři roky, ale přesto.

Recenze: Krásní mrtví - Jonas

4. dubna 2012 v 18:48 | Flash
Autorka: Eden Maquire
Nakladatelství: Fragment, 2011
Forma vyprávění: Ich forma (z pohledu Dariny)
Žánr: Sci-fi, fantasy, horor
Počet stran: 274
Názor po přečtení: Mně by tak hrozně zajímalo, co se autorce honilo v hlavě!

Anotace: Nejsou živí. Nejsou mrtví. Něco mezi tím.
V průběhu jednoho roku zemřou za podivných okolností čtyři mladí, krásní lidé, studenti ellertonské střední školy. Jonas, Arizona, Summer a - Phoenix.
Ta poslední smrt zasáhne Darinu nejvíc. Byl to její kluk, její veliká, největší láska…
Je její setkání s Krásnými mrtvými skutečné? Co znamenají ta andělská křídla, která vidí, slyší a která nakonec sama dostává?
Jonas zemřel jako první, zabil se na motorce. Ale je tolik nezodpovězených otázek…
Odhalí Darina včas temná tajemství, aby tak vykoupila duše Krásných mrtvých?





První dojmy

Na první díl Krásných mrtvých jsem čekala docela dlouho, než mi přišel z knihovny. A musím říct, že se to vyplatilo, a čekání za to stálo.
Příběh začíná ve chvíli, kdy už je Phoenix Rohr, Darinin přítel, mrtvý. Darina se trápí a stýská se jí. Chodili s Phoenixem sice jen dva měsíce, ale připadá jí, jako by si byli souzení.
234116880598566194_tak9agfb_c_large_largeZačátek knihy nás vlastně rovnou vtahuje do děje, kdy Darina odhaluje Krásné mrtvé. Kromě jejích čtyř spolužáků, kteří během posledního roku zemřeli na Darinině škole Darina pozná ještě několik dalších obyvatel staré opuštěné farmy, kde se ukrývají pod tvrdou rukou Huntera, který je přivedl zpátky.
Aby Darina mohla i nadále zůstat blízko svému Phoenixovi, rozhodně se uzavřít s Hunterem dohodu - bude pomáhat řešit záhady kolem smrti jejích čtyř bývalých spolužáků, až se dostane k poslednímu: Phoenixovi. Ten má jako každý Krásný mrtvý právě rok na to, aby zjistil, proč vlastně ještě neodešel.
A první na řadě je Jonas.

Krásní mrtví

Krásní mrtví vlastně nejsou andělé. Jsou něco jako zombie, ačkoliv už jsou jen duše. Mají něco nevyříženého na tomto světě, a právě proto je Hunter znovu oživil. Líbí se mi, že všichni mají vytetovaná malá andělská křídla na místě, kde se jich dotkla smrt, tedy na místě, kde je zabili.

Postavy

Protože kniha začíná přímo akcí, čtenář nemá zrovna moc času zorientovat se, kdo vlastně Darina je. Přesto mi ale postupem děje přišla sympatická, líbilo se mi, jak byla odvážná a nenechala se zastavit. Akorát... Po dvou měsících chození s Phoenixem je naprosto skálopevně přesvědčená, že je to láska na celý život a tak dále. Přijde mi, že to autorka mohla lépe rozpracovat, nějak čtenáře přesvědčit, že jsou opravdu stvořeni jeden pro druhého a ne jenom to napsat jako holou skutečnost, třeba jako "dneska je středa."331095_236391009747195_100001288932670_749499_1256783832_o_large

Postavy ale mají zaujmout především jménem - Darina, Phoenix, Arizona, Summer, Jonas... Spoustě lidí to není zrovna po chuti. Mně to naopak nijak nevadí. Ta jména můžou znít dost zvláštně, ale přesto se mi líbí. Jsou originální a snadno se zapamatují. Přesto ale vedle klasických jmen můžou trochu být do očí.

Popisy, scény, situace

Ehm... To je rozhodně důležitý aspekt každé knihy, o tom není pochyb. Bohužel, v případě Eden Maguire to trochu pokulhává. Nejsou zde skoro žádné popisy, nebo jenom velmi hrubé, a to hned od začátku. Je to zkrátka takový ten typ knihy, která se moc nepárá s "bronzově hnědými vlasy" a tak podobně. Je tedy na řadě čtenářova fantazie, která se může do syta vyřádit. Právě proto ta myšlenka hned po přečtení. Celou dobu, kdy jsem četla mi hlavou jelo "co si asi tak mohla myslet, když to psala?" Ale v dobrém, spíš tak fascinovaně, než znechuceně. Vážně bych Eden někdy chtěla nahlédnout do hlavy, abych viděla její představy o prostředí v knize, postavách, protože to prostě moc neumí dát na papír.

Obálka, formát

Krásní mrtví jsou kniha, která je ve stejném formátu jako Upíří deníky, takže co se týče skladnosti má rozhodně plný počet bodů. Snadno se strčí do batohu, pod lavici.... Akorát když se nad tím zamyslíte, vlastně není nijak tlustá. Velká písmena a relativně velké mezery mezi textem = velmi rychle ji přečtete. To je plus pro slabší čtenáře, kteří chtějí romantiku, ale třeba na hutnější Stmívání by si netroufnuli.Tumblr_m1yo8nbgi41qlald9o1_500_large
Každopádně obálka je krásná. Líbí se mi dívka otočená zády v poli, a křídla tomu všemu dodávají nádech tajemna, akorát trochu mylný, když přihlédneme k tomu, že Krásní mrtví jsou vlastně zombie. Ale to nevadí, knize to nijak neubírá. Navíc se mi líbí ta tajemná a temná atmosféra v kombinaci s růžovým nápisem.

Pocity, dojmy


Přes několik mínusů má kniha obrovské kouzlo a něco do sebe. Neuvěřitelně se mi líbily scény s Darinou a Phoenixem, přesto, že nebyly ani zdaleka tak rozvedené co se týče detailů jako u jiných romantických knih. Také jsem netušila, jak to s Jonasem vlastně bylo, dokud to Darina nevyřešila. Krásní mrtví někde pokulhávají, ale přesto je to kniha, kterou stojí za to si přečíst.

Hodnocení: 7/10

Škola noci - velmi kritická recenze

3. dubna 2012 v 17:37 | Flash

Jako každý upíří a fantasy fanoušek jsem četla snad všechno, co v žánru Young fantasy, Fantasy a Urban fantasy vyšlo. Musím říct, že jsem narazila na lepší a horší knihy, realističtější a méně realistické, atd. Když jsem na jednom blogu četla o tom, kolik dílů Školy noci se plánuje, zůstala jsem jenom zírat. Přemýšlela jsem, o čem to proboha všechno bude? Když jsem se ale prokousala k šestému dílu, došlo mi, že celá série je tak vymyšlená a nerealistická blbost, že autorky nebudou mít problém vymyslet dalších padesát dílů.
Pokud jste Školu noci nečetli, nevím, jestli vám mám doporučit, abyste ji četli, nebo ne. Kniha má něco do sebe, je celkem čtivá, a pokud jste dobrý čtenář a máte volný den, máte jednu přečtenou za odpoledne.
Jenže... Rozhodně od knih nečekejte nějaké extra promyšlené smyslupné dialogy, nečekané zvraty nebo něco, co se děje v každodenním životě.

Recenze: Fantom opery

2. dubna 2012 v 19:54 | Flash
Znáte oblíbený muzikál, zpracovaný hned v několika verzích s krásnou operní pěvkyní a tajemným přízrakem pařížské opery v hlavních rolích? Určitě ano. A znáte i knihu? Protože pokud ne, měli byste to napravit, jelikož o mnohé přicházíte!


Autor: Gaston Leroux
Nakladatelství: xyz, 2011
Forma vyprávění: Knihu vypráví autor, jinak se skládá z vyprávění ostatních lidí
Žánr: Próza, historický román, tajemno
Názor po přečtení: Páni! Tak tenhle Fantom zrovna k pomilování nebyl...

Anotace: Nové vydání klasické knihy z pomezí žánru fantastického románu a rodící se moderní detektivky. Autor vypráví romantický příběh krásné zpěvačky a jejích dvou ctitelů, z nichž jeden je tajemným fantomem Opery, upoutá čtenáře barvitým vylíčením prostředí pařížské Velké opery s jejími galapředstaveními, plesy a tajemným zákulisím.
Román Fantom opery je největším úspěchem jeho tvůrce, francouzského novináře, detektiva a romanopisce Gastona Lerouxe.Získal si oblibu milionů čtenářů po celém světě, bylo podle něj natočeno několik filmů, vznikly divadelní a televizní inscenace a také známý a úspěšný muzikál.



Stručný děj, příběh

Příběh začíná předmluvou samotného autora, který se za postavou Fantoma velmi napátral. Není totiž jen autorem svého vymyšleného příběhu, jak by se na první pohled mohlo zdát. Ne, pan Leroux hledal informace o Fantomovi přímo u očitých svědků, pamětníků a lidí, kteří s touto úžasně tajemnou postavou měli doopravdy co do činění. Celý příběh se tedy skládá z výpovědí mladých baletek, které představa Fantoma řádně děsila, dvou nových ředitelů divadla, které Fantom spíš přivádí k šílenství, protože přece nemůže být skutečný, a hlavně Peršana, jehož vyprávění v první osobě je skvělým zakončením knihy a rozuzlením.
Tumblr_lw4hdhqbig1qafo06o1_500_large
Samotný příběh se potom tak jednoduše bez spoilerů napsat nedá. Jedná se o spoustu výpovědí různých lidí - nových ředitelů opery, staré Giryové, která dělala uvaděčku do Fantomovi lože a tak podobně.
Příběh se odehrává v Pařížské opeře, kterou zrovna převzali noví ředitelé, kteří netuší, že v jejich opeře žije Fantom. 11520129-phantom-of-the-opera-theatre-tickets_largeFantom se může jevit jako duch, přízrak, který není živý člověk. Vždyť ho také všichni popisují jako lebku se žhavými uhlíky místo očí. Jenže opravdu tomu tak je?
Fantom každopádně ukazuje lidské touhy - chce peníze, které mu odváděli bývalí ředitelé, a rychle se zamiluje do mladé zpěvačky Christiny Daeé. Ta by mu možná i podlehla, jenže je zde také mladý vikomt Raoul de Chagny, Christinin přítel z dětství, který ji miluje. Christina mu vypráví o Andělu hudby, který jí každý večer přichází dávat hodiny a kterému se vůbec nelíbí, že se Raoul s Christinou schází. Jenže Fantom Christinu děsí, takže se s Raulem rozhodně utéct.
Jenže Fantom svou lásku nenechá jen tak...

Postavy

Christine Daaé je mladá pěvkyně v Pařížské Opeře. Myslí si, že Fantom je její Anděl hudby, a nechce ho zradit, zároveň je ale zamilovaná do Raoula a Fantoma se bojí. V knize jednala dobře, ale štvalo mě, že pořád chodila za Fantomem, když jí Raoul nabídl útěk. Navíc pořád omdlévala a někdy jednala dost zpomaleně, jinak mi ale byla sympatická. Narozdíl od muzikálu s Emmy Rossum v roli Christiny ale nebyla její knižní předloha nijak nadaná zpěvačka, vlastně nebyla vůbec výrazná, dokud jí Fantom nezačal dávat lekce zpěvu.
Její nápadník, a přítel z dětství, Raoul de Chagny, je mladý, lehce naivní vikomt. Ovšem pokud se jedná o Christinu, velmi se snaží pomoct jí a jedná velmi oddaně. Po událostech s Fantomem ale dospěje a jedná velmi odhodlaně. Každopádně mě docela pobavila poznámka, že se šel pryč vybrečet.
No a nejdůležitější postava, Fantom opery - Erik. Narozdíl od filmu má zde i jméno. Jeho postava zůstává stejná: znetvořený hudební génius s tragickou minulostí schovaný v podzemí opery, kterému se líbí Christina Daaé a chce si jí vzít za ženu. Když opět porovnám knihu s filmem, překvapilo mě, že na rozdíl od filmu byl starý. Jasně, i ve filmu byl starší než Christina, ale ne nějak fatálně. V knize je zobrazován jako opravdu starý, ale stejně, představa krásného Gerarda Butlera mi to vykompenzovala víc než dost :D.
V knize Fantom pobýval u několika dvorů, a pomáhal při výstavbě Opery v Paříži, kde si udělal svoje podzemní království, takže ví o budově všechno. Gaston Leroux ale postupně jeho tajemství odkrývá, hlavně za pomoci zaměstnanců opery.

Styl psaní, provedení

V knihovně jsem sehnala jen starší verzi, z roku 0000, tudíž jsem se musela poprat se zvláštními výrazy, a zvláštnějším provedením textu. Přesto mi to ale nijak požitek a prožitek neskazilo. Každopádně do nakladatelství jsem uvedla XYZ, protože tuto nově vydanou verzi určitě seženete snáz a raději než tu mojí vykopávku =D. Pro zajímavost mojí knihu můžete vidět tady.

Tumblr_m1ta8i5miq1rsh54so1_500_large

Kniha vs. film

Jak už jsem se jednou zmínila, filmů o Fantomu Opery bylo natočeno hned několik. Stejně tak se Fantom hraje i jako muzikál. Nejznámější film je ten z roku 2004, režírovaný Andrewem Lloydem Webberem. A jestli se mi líbil víc než kniha se říct nedá, ačkoliv Fantom ve své filmové podobě byl rozhodně mnohem hezčí =D. Film i kniha mají rozhodně obrovské klady, vedle kterých jdou zápory naprosto stranou. Ve filmu byla navíc nádherná hudba, a oproti knize byl víc romanticky zpracovaný, protože nutí diváka Fantoma spíš milovat, než nenávidět, jak to dělá kniha. Přesto mi ale ve filmu jedna postava chyběla, a to byla postava Peršana. Dobrá zpráva pro jeho fanoušky ale je, že v nejstarší, němé verzi filmu z roku 1925 je.
Phantomthink3_large

Pocity, dojmy

Kniha ve mně rozhodně zanechala hluboký dojem. Je to přesně ten typ, u kterého víte, jak skončí, a přesto ji nemůžete odložit, protože jste strašně napnutí a lační po dalším ději. A to i přes to, že jsem se ze začátku do čtení nemohla dostat, hlavně kvůli zvláštnímu stylu přímé řeči (v mé verzi byla přímá řeč vyprávění nějakého člověka, a když v jeho vyprávění mluvil někdo další, bylo to značené šipkami). Každopádně jsem si velmi rychle zvykla. A pokud mi začátek přišel příliš hutný nebo zmatený, konec to naprosto napravil. Posledních 48 stránek je celých v ich formě z pohledu Peršana, a děj skvěle graduje, nechybí akce, napětí, drama.
Celá postava Fantoma je také velmi zajímavá, protože se nejedná o ducha, ale o pouhého geniálního člověka, který ale trpí kvůli svému postižení, ohavné tváři.

Hodnocení: 10/10

Recenze: Ghostgirl - Vítejte na onom světe

1. dubna 2012 v 19:43 | Flash
Autorka: Tonya Hurley
Nakladatelství: Fortuna Libri
Forma vyprávění: Er forma se zaměřením na Charlottu a Scarlett
Série: Ghost girl
Žánr: young adult, duchové, humor
Názor po přečtení: Dokonalá grafická úprava knihy, překlepy to ale trochu kazí.

"Horší, než když se o vás mluví je, když se o vás nemluví."

Česká anotace: Středoškolačka Charlotte má první den po prázdninách pocit, že jí teď ve škole všechno vychází - ale jen do chvíle, než zůstane na chvíli sama v učebně na fyziku a udusí se želatinovým medvídkem. S úžasem ale zjišťuje, že smrtí nic nekončí: čekají ji podobně tragicky zesnulí studenti na kursu Posmrtné výuky, kde se má naučit, jak dořešit své světské záležitosti a posunout se dál. Charlotte se ale posunout nechce: nejvíc ze všeho si touží aspoň jednou zatančit se svou tajnou láskou Damenem. A ještě jeden sen by si ráda splnila: vždycky toužila patřit mezi populární studenty, ale byla spíš přehlížená šedá myška. Zdá se ale, že smrt je v tomhle ohledu mnohem slibnější. Stačí se jen trochu snažit, naučit se telekinezi, telepatii či vstupování do těl živých lidí, a úspěch se ocitá nadosah ruky. Jen kdyby se Charlotte neustále nestavěla do cesty žárlivá mrtvá Prue, která chce její záměry překazit...


Charlotte Usherová je - vlastně není outsiderka, protože je pro svoje spolužáky naprosto neviditelná. Prostě, jako by byla duch. A jako na potvoru se duchem vážně stane. A to věci zrovna začali jí alespoň trochu dobře - seděla hned za školní královnou Petulí a jejími dvěma nohsledkami (které se obě jmenují Wendy), její idol Damen Dylan, který je zároveň Petulin kluk, se (i když nedobrovolně) stal jejím partnerem na laboratorní práce z fyziky, a Charlotte ho ještě měla doučovat. Bohužel, překazí jí to smrt v učebně fyziky, která je způsobená zadušením želatinovým medvídkem.
Ale právě jakoby smrt odstartovala Charlottin život. Dostane se do třídy plné jiných duchů, a navíc může špehovat Damena kdekoli se jí zachce Při jeho sledování se dostane do Petulina domu, kde potká její sestru - Scarlet, která Charlottu vidí. Domluví se spolu, a Scarlet jí dovolí posedávat její tělo, čímž se Charlotta dostává do blízkosti Damena, kterému Charlotta-Scarrlet nabídla doučování z fyziky, protože to považuje za svůj nesplněný úkol. A tak se rozjíždí kolotoč dvou dívek v jednom těle, přičemž každá je úplně jiná...


Kniha má úžasný obal, i když někomu by se mohl zdát krapet kýčovitý. Také stránky a začátky kapitol mají úžasné provedení. Navíc mě zaujalo, že před začátkem každé kapitoly je jakási její hlavní myšlenka, která má hloubku a člověk v ní nachází situace ze života.
Celkově mě na celé knize mě nejvíc iritovalo, že vůbec není napsané, kolik Charlottě a ostatním je (sice je zmíněno, že je Charlotta ve druháku, ale stejně) a vůbec nejsou podchycené detaily. Například vedle normální lidské střední je jakási jiná, pro duchy a lidé a duše se navzájem mísí. Navíc je tam i dům, se stejným názvem jako škola, který chtějí zbourat, a ve kterém duchové bydlí, ale vůbec není řečeno, kde ten dům je, a jakou má souvislot se školou. Tyto detaily by se ale daly opomenout, protože autorka čtenáře skvěle vtáhne do děje, takže člověk nemá šanci sledovat každou mouchu.
V knize mi přišla nejsympatičtější postava Scarlet - osobité ghotičky-emařky, která se nebojí jít proti proudu a být jiná. Díky tomuto stylu (a částečně díky Charlottě) se začně dostávat pod kůži i Damenovi. Ale i ostatní postavy měly něco do sebe. Mrtvý studenti měli každý svou "posmrtnou přezdívku" odvozenou od toho jak zemřeli. Duchové od Tonyi Hurley se naprosto liší od "normálních" duchů, např. ze série Mediátor, kde duchové po smrti nabírali normální podobu, zatímco v Ghostgirl mají podobu, ve které zemřeli.
Až na pár detailů, které čtenář nepochopí, ani kdyby se postavil na hlavu, a zamlčených informací, se mi kniha moc líbila. Bylo to zase něco nového, skvělý odpočinek oproti upírům. Zaujalo mě, že se kniha zabývá problémem, který je normálně lidský - s pocitem, že vás nikdo nevidí, s pocitem, že stojíte mimo, že jste sami.

Tonya Hurleová má navíc svérázný pohled na duchy, a evidentně si nic nedělá z toho, že prostředí, kam přicházejí duchové-studenti není ani trochu ztotožnitelné s realitou. Duše přicházejí do třídy, dostávají od učitele - pana Mozka - manuály, jak ovládat své schopnosti, bydlí na internátě, kde můžou mít vlastní notebook... Navíc se vůbec neřeší, co se stalo s Charlottinou rodinou, jaké měla rodiče/ sourozence atd.
Ke konci knihy přijdou na řadu další chybičky, které jsou taktéž nepochopitelné, ale na vyvrcholení to vliv nemá. Knize celkově nechybí romantika, humor, přátelství a hlavně lidskost, kterou mnoho románků o nadpřirozených hrdinách nemá. Charlotta není ihned dokonalá, se superschopnosti, když zemře. Musí se je naučit z knihy, stejně jako v normální škole, musí bojovat.
Největším paradoxem knihy ale stále zůstává fakt, že Charlotte byla celý život neviditelná. A když zemřela, a stala se neviditelnou doopravdy, získala největší popularitu, a její splněné sny, které jsou naplněné sice trochu morbidním způsobem, zahřejí u srdce nejednu čtenářku.

Hodnocení: 8/10 + 1 bod za obálku

Recenze: Upíří polibky: Počátek

1. dubna 2012 v 19:21 | Flash
Autor: Ellen Schreiber
Série: Upíří polibky
Originální název: Vampire Kisses
České vydání: Zonepress, 2011
Slovenské vydání:
Zonepress, 2011
Žánr:
young adult, upíří romantika, humor

Česká anotace: Může se sen o lásce k upírovi stát skutečností? Šestnáctiletá Raven se odmalička touží stát upírkou. Žije v malém městečku jménem Dullsville a nemá to právě lehké - nerozumí si příliš se spolužáky, kamarádí se pouze s farmářskou dívkou Becky a pochopení nenachází ani u svých rodičů. Hodně času tráví na hřbitově a okouzleně pozoruje staré strašidelné sídlo na kraji jejich městečka.
K Raveninu velkému překvapení a vzrušení se jednoho dne nastěhuje do starého sídla nová rodina, Sterlingovi. Vypadají poněkud zvláštně a brzy začnou kolovat zvěsti, že Sterlingovi jsou upíři. Zda je tomu skutečně tak, se rozhodne nadšená Raven zjistit. Seznámí se s mladým a okouzlujícím Alexandrem Sterlingem… a přeskočí mezi nimi jiskra. Je však Alexander skutečně upír? A pokud ano, bude schopen Raven proměnit?




První dojmy

Raven není stejná, jako všichni ostatní lidé žijící v Dullsville - je totiž gothička, libuje si v černé barvě, rudé rtěnce a pokud jí řeknete "příšero", bude vám za to jedině vděčná. Díky svému osobitému stylu mezi ostatní moc nezapadá a kromě Becky si jí všímá jen jeden kluk - Travis, její úhlavní nepřítel.
Raven také od mala fascinuje jedno opuštěné sídlo u nich na kopci. A když se tam pak nastěhují Sterlingovi, o kterých brzy začnou kolovat různé tajemné historky, Raven neváhá, a vydá se na průzkum. Chce se totiž o tom tajemném krásném klukovi dozvědět víc.

Každá holka chce upíra!

A samozřejmě - Alexander. Ravenin princ na černém koni. Gothic, romantický, umělecky založený, no prostě kluk k pohledání, který stejně jako ona hledá někoho, kdo by mu rozuměl.
Navzdory bizardním charakterům hlavních postav mi přišli všichni docela sympatičtí, tedy samozřejmě až na Travise. Autorka vytvořila originální protagonisty, což je rozhodně plus, takže i když nejste třeba velcí zastánci gothic stylu, rozhodně se v průběhu děje nejednou zasmějete Raveniným postojům a představíte si sami sebe od hlavy k patě v černé.

Hlavní hrdinka

Raven_y_alexander_large
Raven se může ze začátku zdát čtenářům poněkud zvláštní, protože ji Schreiberová stylizuje spíš do potrhlé holky.
Začátek nás seznamuje s její minulostí, od narození bratra Billyho po setkání s její oblíbenou gothickou hvězdou a to vše docela nostalgickým, téměř poetickým způsobem, na kterém bych možná trochu ubrala, protože v kontrastu se zbytkem knížky může působit docela uměle.

Celkový názor

Plusem je, že autorka rozhodně nenechává čtenáře tápat, co se Ravenina života týče, protože vše je na začátku knihy vysvětleno tak, aby se každý rychle orientoval a nemusel se během knihy zamýšlet "kdo je kdo" a jak se tam vlastně dostal.
Kniha má také velmi rychlý spád, s žádnými scénami se příliš nepárá, nezdržuje se nepodstatnými věcmi a pokud se do čtení pustíte, přečtete ji během hodiny a půl.
Na první pohled by se mohla zdát až příliš jednoduchá, ale myslím, že nikoho ničím neurazí, protože se jedná jen o doopravdy odpočinkové počtení. Na druhou stranu si ale nesmíte od knihy moc slibovat, protože opravdu nemůže nabídnout víc, než jen nadsázku a oddech.

Myslím, že autorka dostala dobrý nápad, protože představa gothic-upírů není nijak nemyslitelná. Ačkoliv je kniha o lásce člověka a upíra, žádné přespříliš dojemné scény tady nenajdete, stejně jako vnitřní rozpory hlavních hrdinů, co se týče života a smrti. Jsou to prostě normální, zamilovaní teenageři.
Po dočtení příběhu jsem měla radost, že to uteklo tak rychle, ovšem nevadilo by mi ani, kdyby zápletka dostala větší prostor.

Hodnocení: 7/10

Recenze: Měsíční oko

1. dubna 2012 v 16:41 | Flash
Autorka: Libba Brayová
Nakladatelství: Mladá fronta, 2011
Počet stran: 392
Vyprávění: Ich forma (Gemma)
Série: Gemma Doyleyová

Česká anotace: Tajemný příběh z viktoriánské Anglie se odehrává na dívčí škole, kam po záhadné matčině smrti přijíždí z Indie šestnáctiletá Gemma Doyleová, aby se zde naučila vybraným způsobům. Musí se vyrovnat nejen s lekcemi francouzštiny a tance, ale i s nevraživostí ostatních dívek, která se však promění v přátelství doslova na život a na smrt, když Gemma objeví své skryté schopnosti. Záhadná Gemma, odvážná Felicity, chytrá Ann a krásná Pippa vytvoří nerozlučnou čtveřici, chtějí si splnit své sny a zároveň odhalit tajemství strašidelné školy. Gemma však zároveň odhalí i věci, které by nejraději nevěděla...

První dojmy

Kniha začíná v Indii, kde se právě šestnáctiletá Gemma Doyleová se svojí matkou hádá, aby mohla jet do Londýna. Matka jí to ale z nějakého důvodu nechce dovolit, a Gemma jako správná puberťačka, je na matku naštvaná. Chovala by se jinak, kdyby věděla, že za pár hodin už nebude její matka mezi živými?
Aby matka Gemmu uklidnila a odbyla ji, dává jí svůj přívěsek - Měsíční oko. Gemmu ale nijak neukonejší, naopak mi přijde, že bylo katalyzátor všech těch podivných událostí - téměř okamžitě poté má Gemma první vizi.

Gemma je za měsíc skutečně poslána do Londýna, do jejího vysněného Londýna, který ale pod vlivem událostí už není tak úžasný. Internátní škola Spence, tipické královny, které Gemmě znepříjemňují život, a její zatím jediná kamarádka Ann, která je klasický případ neoblíbené chudé dívky, stipendistky, za což si musí mezi bohatými děvčaty dost vytrpět.

Průběh

Il_570xn.252404633_large
Celá kniha se postupně přestává odvíjet jen kolem Gemmy, protože k sobě přibírá nové kamarádky: ošklivou, ale chytrou Ann, krásnou, ale nešťastnou Pippu, a divokou Felicity.
Gemma měla v sobě velký zmatek už od začátku knihy, a její přítelkyně jí podle mého moc nepomáhaly, ba naopak. Musím ale říct, že charaktery všech dívek byly skvěle odlišné, každá měla své problémy, špatné vlastnosti, ale i přednosti. Je hlavně na čtenářově rozpoložení, jakou z dívek si oblíbí, a jakou na opak ne, a přesto se to může během knihy ještě několikrát změnit, protože dívky nejsou dokonalé a každá z nich zažívá nějaké zkraty nebo lepší chvilky.
Samotná Gemma na mě potom působila docela dobře. Přišla mi správně drzá, hlavně na svou dobu, tudíž taková rebelka. Líbilo se mi, že si šla za svým a nebála se říkat svůj názor, a na rozdíl od svých přítelkyň měla soudnost a zdravý rozum nezastřený vlastními touhami.

Tumblr_lfhy87nbcg1qcxje2o1_500_large

Čtivost

Příběh plyne rychle, ale přesto mi přišlo, že příběh spěje ke své hlavní zápletce moc dlouho, přes mnoho významnějších věcí. Samotná hlavní zápletka ve 3/4 knihy mě ale dost zklamala. Autorka sice napsala ještě dva díly, takže si nechala prostor na další rozvíjení, ale zápletka prvního dílu mě opravdu zklamala.

Přes zvláštní konec mě ale kniha bavila. Možná bych nevolila tak dlouhé okecávání kolem hlavní dějové linie, ale i tak to byl podle mne hodně povedený příběh.
Navíc se mi líbil podtext knihy, aneb takové to poselství. Autorka nám prostřednictvím dívek z Viktoriánské Anglie ukazuje touhu být volná.

Obálka a provedení

Obojí se mi moc líbilo. Ornamenty na každé stránce jsou podle mě velmi povedené, shodují se s ornamentem na začátku knihy. Líbí se mi motiv zelených rostlin a dívky, která v nich leží. Vystihují nějakou tu "lepší" dimenzi plnou pohody, kde se vám můžou splnit přání a navíc působí uklidňujícím a pohodovým dojmem. Nevadí mi ani modelka, ačkoliv podle mě mohla mít delší vlasy.

Hodnocení: 5/10

Jak už jsem řekla, kniha mě nikterak nezklamala, spíš naopak. Četla jsem několik recenzí, ve kterých si stěžovali na některé výrazy z dnešní doby, které tam neměly co dělat. Musím se přiznat, že jsem si ničeho nijak moc nevšímala, takže to rozhodně není nijak fatální chyba.

Recenze: Smečka

25. února 2012 v 13:49 | Flash
Autorka: Andrea Cremer
Nakladatelství: Knižní klub
Počet stran: 399
Vyprávění: Ich forma (Calla)
Série: Smečka (zřejmě)

Česká anotace:
Calla Torová není jen tak obyčejná americká středoškolačka, je rozená bojovnice, navíc vůdkyně smečky Nightshadeů. Většinu života tráví v lidském těle, ale stačí jen nepatrný impulz, drobné ohrožení, a promění se ve vlčici. Brzy se však ukáže, že se nemusí ve smrtelném nebezpečí ocitnout zrovna ona nebo její blízcí, aby se její vlčí instinkty probudily. Když při hlídkování v horách narazí na Shaye, lidského mladíka, jehož na životě ohrožuje medvěd grizzly, nezaváhá a zachrání ho. Ve chvíli, kdy se zadívá do jeho očí a ucítí jeho vůni, která jí připomíná jaro, začne pochybovat o věcech, o nichž nikdy nepochybovala. O svém postavení a předem daném osudu, který ji předurčuje stát se družkou přitažlivého vůdce smečky Baneů. Existuje nějaká možnost, že by se všemu mohla vyhnout? Pokud se nechá vést srdcem, riskuje, že přijde o všechno - včetně svého života. Stojí zakázaná láska za takovou oběť? A co když pravidla, na nichž smečky Ochránců a Strážci, jejich vládcové, tak lpí, nemají zajistit všem lidem na světě bezpečí, jak si až dosud myslela, ale jen je kontrolovat? Smečkou započíná třídílná akční a zároveň romantická fantasy série...


Takže... Na knihu jsem dlouho čekala, než mi přišla rezervace z knihovny. Slibovala jsem si od toho, že bude dobrá, protože vlci, na tom se nedá skoro nic zkazit, naopak se to dá možná propracovat a vyšvihnout lépe, než nějaké upířiny.
Jenže když mi kniha přišla, a já začala číst, byla jsem překvapená, ale ne zrovna mile. Možná jsem čekala nějakou něžnou romanci, jako třeba Mrazení, ale tohle je úplně o ničem jiném.
Začátek knihy nás vrhne hned do akce, kdy Calla s její nejlepší kamarádkou Bryn útočí na grizzlyho, který chce zabít Shaye (škoda, že to neudělal =D).

"Převtělila jsem se dřív, než jsem si to uvědomila. Chlapec vytřeštil oči, když se z bílého vlka bez varování stala dívka se zlatýma vlčíma očima a platinově blond vlasy."

Tyto Calliny myšlenky se nachází hned na třetí stránce příběhu, a já nevím, jestli je to dobře nebo špatně. Je tady docela jasně zřetelně vidět, jak se sama Calla vidí, a přijde mi možná až trochu namyšlená. Navíc bych si pod jménem Calla Torová představila nějakou obryni, nebo trola, nevím proč. Prostě to zní tak tvrdě, zvláštně. Což mě přivádí k názoru na ostatní jména v knize. Renier, Bryn, Cosy, Neville, Sabine, Efron... Shay Doran, to mi zase zní jako buran. Autorka se snažila vytvořit něco neobvyklého, ale možná bych raději četla o Michelle, Johnovi nebo Peterovi, než takovéhle slátaniny.

Celá hierarchie lidí a potvor v knize je ale docela zajímavá. Existují Ochránci, Strážci a Hledači, přičemž k Ochráncům patří Calla a její smečka Nightshadeů a Ren a jeho smečka Baneů. Byli stvořeni aby chránili Strážce. Už to mi přijde padlé na hlavu, protože Strážci a Ochránci jsou vlastně synonyma. No a Hledači, to jsou nepřátelé našich Ochránců a Strážců. A plus, Calla a Ren mají založit novou smečku, a v den Calliných osmnáctin se mají vzít. Takže sečteno podtrženo tady máme sexy záporáka Rena a Shaye, chlapečka, který je neuvěřitelně dotěrný a vlezlý.

Jo, Shay. Autorka nejspíš chtěla vytvořit dokonalého kluka, ale smůla. Celým příběhem jsem proplouvala se zdviženým obočím. Shayovi je osmnáct, a do školy kam chodí Calla přejde díky svému strýci, Bosquemu Marovi (zase, děsné jméno). Shayovi rodiče zemřeli, ale on neví proč, stejně jako Renova matka. A Shay, který přijde do školy, ve které jednoznačně vládnou smečky, a lidé se jich bojí, se přisere, když to řeknu neslušně, ke Calle. Sedí s ní a jejími vlky u stolu a chová se jako pobuda, jako by neviděl očividné nepřátelství Rena a ostatních. Já nevím, ale prostě mi bylo trapně za něj. A samozřejmě - Ren a Shay se nenávidí. Ren představuje pro Callu povinnost, ale docela příjemnou, když se nad tím tak zamyslím, a Shay zase něco nového. Soupeří v ní povinnost a morálka proti... Já nevím, to není srdce, protože Ren jí taky není lhostejný. Ve své podstatě vlastně nevím, proč je Shay pro "Call" tak jedinečný. Jinak jeho strýc Bosque je něco jako boss (tak asi už vím, proč to jméno =D) všech Strážců, má velkou vilu s pochmurnými obrazy a velkou zakázanou knihovnu, kterou by Shay rád znesvětil, protože už teď dokáže dokonale citoval filozofii. Ano, čtete správně. A k tomu miluje komixy, a s bičem a cepínem se naučil zacházet díky komixu Indiana Jones. No prostě... Tohle mi přijde tak trapné a postavené na hlavu, že autorka musí být prostě úplně blbá. Navíc je Shay součást proroctví, a na krku má pro něj neviditelné tetování. A zase, jako Bianca z Evernightu, mi přijde jako malý chlapeček, co se drží Cally za ručičku.

Taky mi přijde postavené na hlavu, že když se Ochránci přemění, jsou v jiné dimenzi bytí, takže si nemusí strhávat oblečení, protože jim zůstane v jiném vesmírů, a můžou mít i něco v kapse. No neptejte se mě, jak na tohle Cremerová přišla.

Dál se mi nelíbí, že je Calla taková princezna. Vůdkyně smečky, a navíc je taková neomylná a prostě blbá. Například je se Shayem napadne pavouk, a ona okamžitě pozná sloučeninu jedu, nějaký složitější název, a co dělá. Přijde mi, že je to taková situace, kde autorka prostě nastrčila takovouhle vědomost jenom proto, aby je z problému nějak dostala, a to mě docela pobavilo. No řekněte, kdo by si tohle pamatoval? Navíc Calla se Shayem porušují pravidla, ale nějak to neřeší. Třeba nechají v jeskyni Callinu krev, a neřeší, že by na to někdo mohl přijít, nebo že by tam mohli cítit jejich pach. Navíc se okamžitě uzdravují, když si dají napít svojí krve, to mi taky přijde jako zázračná léčba, protože to jinak nešlo udělat.

Po přečtení celé knížky mi přijde, že Cremerová tohle psala proto, že chtěla být jako malá princeznou a takhle divně si splňuje sny a představy, protože tam všechno vychází tak, jak by nikdy v životě nevyšlo. Od uzdravování, po komunikaci, měnění podoby a vztahů.

A nakonec, docela se mi líbily fáze měsíce na začátkách kapitol, jenže to nemělo nějakou extra souvislost s časem v knize. Třeba konec jedné kapitoly, kde měsíc byl skoro v úplňku odehrával ve škole, tedy dopoledne a následující kapitola, kde měsíc už byl v úplňku bylo odpoledne téhož dne. Nápad by to byl hezký, kdyby to bylo do detailu zpracované, a ne ponechané náhodě bez ohledu na čas.

Každopádně to není úplně nejhorší kniha, určitě si najde své fanoušky, ale pro mě je to až příliš vyumělkované, než aby se mi to líbilo víc, než na pět bodů. Ohlasy jsou ale dobré, takže neváhejte a knihu si půjčete, bez ohledu na negativa, která jsem tady vypsala.

Hodnocení: 5/10

Recenze: Hvězdopravec

25. února 2012 v 12:56 | Flash
Původní název: Stargazer
Série: Akademie Evernight
Autor: Claudia Gray (Amy Vincent)
Nakladatelství: Egmond
Počet stran: 304
Vyprávění: Ich forma (Bianca)

Anotace:
(pokračování románu Akademie Evernight)
Znovu jsem ho políbila, tentokrát pomaleji. Cítila jsem na zádech obě jeho ruce, a čím pevněji jsme se drželi, tím více jsem přemýšlela, jestli si můžeme být ještě blíž - a pak jsem si vzpomněla, jaký to byl pocit, napít se jeho krve.
Akademie Evernight: exkluzivní internátní škola pro nejkrásnější a nejnebezpečnější studenty na světě - upíry. Bianca, která se narodila dvěma upírům, odedávna věděla, že jejím osudem je stát se jednou z nich.
Ale Bianca se zamiluje do Lucase - lovce, který přísahal, že bude upíry celý život pronásledovat. Když byla na akademii odhalena jeho pravá totožnost, musel uprchnout.
I když Bianca a Lucas nemohou být spolu, nechtějí se jeden druhého vzdát. Bianca je ochotná udělat všechno pro to, aby Lucase znovu viděla, i když to znamená tajné střetnutí s lovci upírů z Černého kříže.
Bianca však není jediná, kdo něco tají. Když na Evernight vtrhne mocná síla, která Biance zřejmě usiluje o život, dozví se Bianca o sobě šokující pravdu!
__________________________________

Stargazer - Hvězdopravec, je pokračování předchozí knihy, Akademie Evernight. Je rozhodně o kus lepší, ale pořád to není kdoví jak úžasný příběh. Bianca se trápí, protože Lucas musel z akademie odejít - pokud jste nečetli první díl, nečtěte ani tento odstavec pod oddělovač - protože přišel do akademie Evernight jako lovec upírů, kterých je akademie plná. Sice to ředitelka Bethanyová alespoň obměnila, a zapojila do programu i lidi - jako Lucase, Raquel, nebo Lucasova kamaráda Vica, ale přesto se to tam upíry doslova hemží. Na akademii chodí proto, aby se naučili žít v moderní době.

Každopdáně Bianca na akademii zůstává, a Lucas jí posílá dopisy přes Vica, a po nějakém čase si domluví s Biancou schůzku - Biana je nadšená, a tajně utíká z akademie do města za svým "trapáčkem", jak jsem Lucase nazvala já.

Když se Bianca s Lucasem vrací jeho dodávkou, v lese je načapá Balthazar. Chce vše prozradit, jenže Bianca má informaci, která ho zajímá, a nechce, aby se to provalilo - ve městě je jeho sestra Charity, nemálo šílená upírka.

Balthazar proto nabízí Biance spojenectví. Neprozradí svá tajemství a budou dělat, že spolu chodí, aby Balthazar mohl Biancu brát na výlety - ven z akademie. Bianca se bude setkávát s Lucasem a Balthazar bude hledat svou divokou sestru.

Jenže na Akademii se začnou objevovat divné věci - přízraky. A Bianca se dozvídá děsivé tajemství o tom, proč se vlastně narodila, a jakou cenu za to její rodiče zaplatili...


Tato kniha je - podle mě - rozhodně lepší, než předchozí díl. I když mě pořád neuvěřitelně irituje Lucas, a to, jak se na něj Bianca pořád upíná, a on se přitom chová jako naprostý ignorant. Celý příběh jsem fandila Balthazarovi, jenže nač porušovat lásky napořád, že? Ale autorka celkem chápu, ačkoliv se Balthy jevil jako lepší kluk, Lucas byl prostě hrdina, takže by bylo divné, kdyby to Binca prohodila.

Mimo všechny aféry kolem přízraků se ještě dozvídáme, že Raquel jeden přízrak v jejich domě znásilnuje. Jak už jsem se zmínila, Raquel se mi vážně od začátku nezdála, a upřímně jsem zvědavá, co se o ní v dalších dílech ještě dozvíme. Na to, že je člověk má až moc paranormálních zkušeností a navíc je příšerný magnet na to zlo. Naopak se mi začal líbit Ranulf - zmatený upír, který se poněkud zaseknul ve středověku, a moderní technika ho hrozně mate. Líbil se mi, protože dodával příběhu nějakou změnu, nad kterou se člověk mohl pousmát. Protože když se nad tím zamyslíte, možná, že by to takhle vážně dopadlo, kdyby nějací upíři byli.

Hvězdopravec je snadno čitelný, nad ničím se nemusíte zamýšlet, stačí prostě číst. Je to holt další upíří kniha s trochou přízraků, ačkoliv se autorka snažila udělat to jinak, myšlenka se minula účinkem. Tedy zatím, protože třetí díl je opět o něco lepší třída.

Body: 5/10

Recenze: Akademie Evernight

25. února 2012 v 12:23 | Flash
Autorka: Claudia Gray
Nakladatelství: Egmond
Počet stran: 319
Vyprávění: Ich forma (Bianca)

Anotace:
Raquel se ke mně naklonila a zašeptala: "Nemáš někdy pocit, že na téhle škole je nějaké …zlo?" Hlas se jí zachvěl. "Věříš ve skutečné zlo?"
Na tohle se mě nikdy nikdo nezeptal, ale přesto jsem znala odpověď. "Ano. Věřím."

Bianca chce utéct z domova. Rodiče ji odvezli z městečka, kde žila celý dosavadní život, a zapsali ji na akademii Evernight, strašidelnou internátní školu, kam chodí studenti, kteří jsou až příliš dokonalí: krásní, bohatí a bezohlední. Bianca ví, že mezi ně nezapadne.
Potom pozná Lucase. Je jiný než ostatní, neuznává snobská školní pravidla a dokáže se svým bezohledným spolužákům postavit. Přestože Lucas Biancu varuje sám před sebou, vzniká mezi nimi pouto, kterému ani jeden z nich nedokáže vzdorovat. Bianka by dala v sázku vše, jen aby mohla být s Lucasem, ale temná tajemství jsou nevyhnutelně předurčena k tomu, aby je od sebe odtrhla… a otřásla vším, v co Bianca až dosud věřila.


Rodiče sedmnáctiletou Biancu vytrhli z města, kde doposud žili a odvezli ji s sebou na strašidelnou, ponurou akademii Evernight, kde chtějí bydlet ve věžním bytě a učit Biancu společně s ostatními studenty, mezi které má Bianca zapadnout. Protože se jí to ale moc nelíbí, rozhodne se první den nového semestru utéct z domova, aby tak dala rodičům najevo, co si o Evernightu myslí. Daleko se ale nedostane - dojde jen k lesu u akademie, kde potká sympatického mladíka Lucase, díky kterému si uvědomí, že útěkem vlastně nic nevyřeší, a vrátí se zpět do Evernightu, kde začně semestr jako by se nic nestalo.
První dny ale nejsou pro Biancu úplně růžové. Nezapadá mezi ostatní tipické studenty Evernightu, kteří jsou dokonalí, bohatí a namyšlení.Navíc se neustále se naivně upíná na Lucase.
Na scéně se také objevuje Balthazar, sympatický mladík, který jeví o Biancu víc zájmu, než by měl, a zakřiknutá Raquel, která se mi od začátku moc nezdála, a která také mezi studenty nezapadá a postupně se stává Biančinou nejlepší kamarádkou.
Ale k mému sklamání Balthazar jako Biančin kluk nedostane moc šancí, protože Bianca + Lucas = love forever, jak už jsem si zvykla z podobných romantických knížek. Lucas se s Biancou sblíží a on si myslí, že potřebuje ochránit, ale plete se.
Tady je hodně těžké nespoilerovat, protože od překvapení v prní knize se odvíjí všechny další knihy, takže vážně nevím, co k tomu napsat. No, tak si holt budete muset přečíst první knihu a pak teprve další recenze =D.


Kniha mi ze začátku přišla obyčejná, trochu depresivní, protože jsem čekala, že bude Bianca odvrženec neustále se utápějící v depresích. Zhruba ve 2/4 se děj ale zvrtne naprosto (ne)čekaným směrem. Já jsem tedy byla docela překvapená, protože jsem čekala, že se děj vyvine jinak, ale budiž. Autorce se musí nechat, že čtenáře překvapí, akorát nevím, jestli je to dobře nebo špatně, protože se snažila něco zamaskovat, a snažila se tak usilovně, až čtenář ve zlomovém momentu naprosto neví o co gou. Navíc tento zvrat ani nevysvětlí a ponechává čtenáře jen v pár informacích. Když k tomu ještě připočtu věci, která Bianca běžně dělá, a které jsou na začátku knihy úplně vynechány a neuvěřitelný Biančin nezájem o celou věc, je to velice, velice nepovedený zvrat.

Co mě ale celou knihu udivovalo byla Biančina naivita. Víc než, než jako sedmnáctiletá studentka mi připadá jako jedenáctiletá vyjukaná holčička, která se neustále potřebuje držet někoho za ručičku, a to nejen Lucase, ale také svých rodičů, kterí bydlí na Evernightu v bytě pro učitele, a Bianca za nimi neustále chodí, vodí k nim svoje kamarády, a celkově s nimi má velmi přátelský vztah, téměř jako malé dítě.

Akademie Evernight je celkově obyčejná kniha s trochu pozměněnou, ale stejně nepříliš originální zápletkou upír - člověk. Tento díl mi přišel jako něco mezi odpočinkovým a nezáživným čtením. Každopádně svoje klady určitě má, a četla se mi docela dobře. Někdy jsem se ale musela pozastavit a přemýšlet - kurva, co to ta holka dělá?!

Jinak se ale musí nechat, že se dobře čte, poměrně hladce plyne, a na Biancu a Lucase si za chvíli zvyknete docela hladce, i když jsem k Lucasovi cítila docela odpor, ale nechci vám na něj kazit názor, třeba si ho zamilujete =D. Evernight je docela příjemné odpočinkové čtení, kde se nemusíte nějak zamýšlet nad jednáním hrdinů, a navíc to autorka umí udělat i docela zajímavé. Takže na konec... Ano, mám ráda Evernight! :D

Hodnocení: 5/10

Zdroj anotace a obálky: Egmond

Zdroj dopňujících obrázků: weheartit.com, devianart.com
 
 

Reklama